Dobrodružná Velká Fatra a západní část Nízkých Tater

Velká Fatra se od roku 2002 řadí mezi národní parky. Protože je toto místo nedotčené člověkem, je tu velmi divoko. Večer vám kolem hlav létají dravci a po ránu se můžete setkat s majestátními jeleny. Kdo by si takové místo nechal ujít. Oproti tomu se Nízké Tatry můžou chlubit nádhernými výhledy, otevřenou hřebenovkou s příjemným zázemím a nejvyšším vrcholem Ďumbier, který má 2043 m. Vydejte se s námi na přechod Velké Fatry a Nízkých Tater.

Pro toho, kdo hledá praktické tipy a rady jsme připravili na konci článku několik užitečných informací. Dovíte se, kudy vede ideální trasa, kde nocovat a jaké jsou možnosti stravování.

Časová osa

1. den: Ľubochňa → vrchol Kopa (↑ 700 m ↓ 0 m; 5 km)
2. den: vrchol Kopa → salaš pod Suchým vrchom (↑ 2500 m ↓ 1900 m; 31 km), vrchol Ploská jsme obešli úbočím po modré
3. den: salaš pod Suchým vrchom → Hiadeľské sedlo (↑ 1650 m ↓ 1950 m; 29 km), přes Donovaly, vrchol Kozí chrbát jsme obešli úbočím po žluté
4. den: Hiadeľské sedlo → Útulna Ďurková (↑ 1350 m ↓ 850 m; 18 km)
5. den: Útulna Ďurková → sedlo Čertovica (↑ 1550 m ↓ 1950 m; 25,5 km), přes vrchol Ďumbier

Dobrodružná Velká Fatra a západní část Nízkých Tater

Na přechod Velké Fatry volí řada lidí trasu z Ružomberoku přes Malinó Brdo. My jsme si po pár zkušenostech s přechody řekli, že už nejsme béčka, a tak volíme osvědčenou přechodovou klasiku po červené. Po tradičním dohadování na nádraží v Čadci o získání studentské karty na jízdenky po Slovensku zdarma se aspoň jednomu z nás daří boj vyhrát a oprávněně snižujeme náklady na jízdné. Večer konečně vystupujeme v obci Ľubochňa. Na první pohled vypadá vesnice obyčejně, na druhý pohled je to pravda. Místních se ptáme, kudy se nastupuje na VF, ale odpověď je, že v Ružomberoku.

Bivakování uprostřed ničeho

S mírnými obavami, kam jsme se to zase dostali začínáme stoupat lesem po červené. Pomalu se stmívá a na trase jsme úplně sami. Cestu nám značně ztěžují popadané stromy, hustý porost a absence značky. Tak tohle je asi ta divokost Velké Fatry, která nám byla popisována. Horkotěžko se nám přes stromy daří vyškrábat se na 1150 m vysokou Kopu. Už je tma a trochu mrholí. Stan s sebou nemáme, abychom snížili váhu, protože zase máme jídlo na 6 dní a velké plány. Přejít VF a západní část Nízkých Tater, kterou jsme minule nezvládli. Unavení usínáme kousek od stezky v improvizovaném přístřešku. Celou noc posloucháme každé křupnutí, jestli to náhodou není medvěd.

Celý den v dešti

S ranním světlem přichází úleva a my už v 6 vyrážíme. Pro změnu hned po chvilce ztrácíme značku. Rozmazlení z Česka na to nejsme moc zvyklí. Postupně klesáme do Ľubochnianského sedla. Zatím nebylo vůbec o co stát a mohli jsme sem pohodlně dojít po modré z nádraží. No co, příště budeme chytřejší. Lesem pokračujem dál, dělá se mlha a prší. Šlapeme ve vlastních myšlenkách a vyhlížíme medvědy. Obavy máme asi zbytečně, protože v této části hor nechodí asi nikdo a nic. Za celý den potkáváme jeden turistický pár. Úplně promočení konečně dorážíme k vytoužené Chatě pod Borišovom.

Tady se napojují turisté jdoucí z Ružomberoku, takže na přespání už pro nás nemají místo. Nabídku 9 eur/os. za přespání na zemi rezolutně odmítám a přes Míšinu nevoli rázně velím k odchodu na Salaš pod Suchým vrchom. Míše se vůbec nechce, ale šlape. Salaš je fajn, dole jsou kamna, nouzové nádobí a pár paland. My zase máme místo nahoře, ale to vůbec nevadí. Budeme spát v suchu, k večeři opékáme párky a nic nám nechybí.

Hlavní hřeben Velké Fatry

Ráno je zas mlha a déšť. Není kam spěchat, takže ležíme a dlouho snídáme. V 10 je situace lepší a vyrážíme. Je to paráda. Konečně jdeme po loukách s výhledy, slunce svítí a zdoláváme nejvyšší vrchol VF – Ostredok (1596 m n.m.). Většina lidí odtud pokračuje na Kráľovu Studňu, my ale volíme opačný směr po červené na Donovaly. Postupně ztrácíme nadmořskou výšku a dostáváme se do lesa. Trasa je zvlněná a zdánlivě malá převýšení nám dávají pořádně zabrat. Jako by to všichni věděli, protože zase nikoho nepotkáváme.

Zase se ztrácíme

Donovaly jsou pro nás jako oáza. Ačkoliv velké množství turistů moc nemusíme, teď jsme za ně rádi. Nechceme tady nikde platit za ubytování, takže máme před sebou ještě 9 km k přístřešku v Hiadeľském sedle. Cestou se nám zase podařilo sejít ze značky a docela si zacházíme. To už tady dlouho nebylo. Jsme tak zničení, že poslední úsek cesty přes Kozí chrbát zbaběle obcházíme úbočím. Dorážíme už skoro za tmy a dnes na nás zbylo místo dole, které je napůl otevřené. Sice budem medvědovi první na ráně, ale je nám to úplně jedno.

Vzhůru do Nízkých Tater

V noci, a hlavně ráno je dost zima. Hory to asi ví, protože ostrý nástup na hřeben Nízkých Tater člověka opravdu zahřeje. Cestou do kopce potkáváme Holanďana a zmiji. Zajímavá kombinace. Únava už je znát, ale nám to vůbec nevadí. Užíváme si slunce, louky, výhledy a přes mírné kopečky se houpeme až do Útulny Ďurková. V půl 3. jsme tu jako první a můžeme si vybrat kteroukoliv ze cca 30 matrací, které jsou v horním patře naskládány vedle sebe. Tato útulna je placená, my jsme dali asi 2,5 eur/os., dnes už je to 7. Místo je to ale pěkné a dá se zde koupit občerstvení. Samozřejmostí je možnost nabrání vody. Zbytek dne odpočíváme a pozorujeme příchozí.

Budíme se do krásného dne a brzy vyrážíme. Dnes nás čeká asi nejhezčí část Nízkých Tater. Po chvilce plašíme sviště a velké stádo kamzíků. Trasa je opravdu nádherná a jde nám to skvěle. U horní stanice lanovky na Chopku se sluníme na terase. Atmosféru hor docela kazí rádoby turisti, kterých je tu požehnaně. Po přeplněném chodníku pokračujem na nejvyšší vrchol NT Ďumbier (2043 m n.m.). Nebýt lanovky, tak těch lidí je tu třetina.

Náročný odjezd domů?

To nejtěžší máme za sebou a teď už nás čeká sestup do sedla Čertovica, kde jsme o půl páté. K našemu překvapení je dnes státní svátek, takže o nějakém autobusu si v tuto hodinu můžeme nechat zdát. My už ale chceme domů, a tak po 10 min. chytáme stopa do Brezna. Odtud vlakem podél Hronu přejíždíme do Bánské Bystrice, ze které nám za hoďku jede vlak do Žiliny. Škoda, že si kvůli zavřeným obchodům nemůžem koupit normální pití. Naše dobrodružství ještě úplně nekončí, protože jsme v Žilině po 8. večer a první vlak do ČR jede po půlnoci. Horkotěžko si domlouváme odvoz autem na chalupu v Horní Lomné a osobákem se kodrcáme do Čadce. Po 108 km jsme dost zničení, ale další přechod máme úspěšně za sebou!

Praktické informace k Velké Fatře

Trasa

Pokud přes Velkou Fatru půjdete jako my (Ľubochňa → Donovaly), tak vás čeká poměrně náročných 55 km. Většina cesty vede lesem a některé pasáže nejsou dobře značené. Pořádné výhledy jsou až na loukách kolem nejvyšší hory VF Ostredok (1596 m). V této části se taky pohybuje nejvíce lidí, jinak budete téměř sami. Rozhodně doporučujeme vynechat část z Ľubochni po červené značce přes vrchol Kopa do Ľubochnianskeho sedla. Nic pěkného vás tady nečeká, akorát ztratíte čas a energii. Mnohem lepší je se do sedla vydat přímo po modré.

Řada lidí volí trasu z Ružomberoku od lyžařského střediska Malino Brdó. Po zelené se pak napojí na červenou značku a přes Ostredok dojdou na vrchol Kráľova Studňa. Odtud lze sejít do Harmanecké doliny, ze které jede bus nebo vlak. Takto poznáte VF během necelých 50 km a asi si ji užijete více.

Doprava

K Velké Fatře se nejlépe z ČR dostanete vlakem nebo autem. Do Ružomberoku jezdí některé mezinárodní vlaky z ČR, případně budete muset přestoupit v Žilině na slovenský rychlík. Do Lubochni jede docela často osobák ze Žiliny. Do Žiliny jede denně několik vlaků z ČR, včetně Regiojetu a Leoexpressu.

Z Donoval nebo opačně se pravidelně dostanete autobusem buď do Ružomberoku nebo na opačnou stranu do Banské Bystrice. O víkendu a svátcích jede bus trasu Banská Bystrica – Hotel Kráľova Studňa. Ráno vyjíždí nahoru, odpoledne se vrací zpět. Při špatném počasí bus nejede. O odjezdech je možné se informovat > zde <. Cena jednosměrné jízdenky je 5 eur/os. Do Banské Bystrice se můžete z Ostravy dostat také přímým vlakem, ale spojení není tak časté.

Ubytování a stravování

Velká Fatra je Národním parkem, tudíž je pro nocování možné využít jen místa k tomu určená. Pokud se uložíte někde v lese a nebudete na sebe moc upozorňovat, tak vás ale určitě nikdo řešit nebude. Byla by ale škoda nevyužít některou z útulen.

Útulny:

• Útulna pod Šiprúňom
• Turistický přístřešek Smrekovica
• Místo na bivak a stanování Chyžky
• Salaše pod Suchým vrchom
• Salaše nad Kráľovou studňou
• Bivakování je dovoleno také ve Svrčníckém sedle, ale není zde přístřešek ani dobrý zdroj vody

U všech útulen je v okolí možnost dobrat vodu

Chaty:

• Horská chata Smrekovica – ubytování od 16 eur/os.
• Chata pod Borišovom – lůžko s povlečením 17 eur/os., lůžko s vlastním spacákem 9 eur/os., nouzové přenocování na zemi ve vlastním spacáku 9 eur/os.
• > Horský hotel Kráľova studňa < – turistické ubytování 17,5 eur/os., s vlastním spacákem 13,5 eur/os.

Kam dál?

Dál můžete jako my pokračovat do > Nízkých Tater <, které jsou pro přechody naprosto ideální. Také se můžete vydat prozkoumat Malou Fatru, o které píšeme > zde <. V neposlední řadě na vás čekají majestátné > Vysoké Tatry <. Obzvlášť pěkná je jejich > západní část <.

Praktické informace k Nízkým Tatrám

Všechny potřebné a zajímavé informace o Nízkých Tatrách naleznete v tomto > článku <

Sledujte nás na sociálních sítích