Trip po Česku
14. 2. 2021Asi jako všem, i nám v létě 2020 koronáč několikrát změnil plány. Zájezd na Sardinii, který jsme měli průvodcovat byl zrušen pár dní před odjezdem, a tak nám nezbylo nic jiného, než narychlo vymyslet nějaký trip po Česku. Během tohoto roku jsme se naučili docela slušně improvizovat a ani tento výlet není výjimkou. Navíc už jsme nejkrásnější místa ČR objevovali před pár lety, takže už víme, kam se podívat. Přečtěte si v našem článku, jak vyrážíme na přechod Krkonoš, procházíme Český ráj, Kokořínsko a další skvělá místa.
Přechod Krkonoš
Vstáváme v půl druhé ráno, abychom stihli noční regiojet. Náš lowcost vagón je plný slovenských indiánů, takže je to docela divočina. V Pardubicích přibíráme kámošku Simonu a společně pokračujeme do Svobody nad Úpou. Odtud začínáme náš přechod Krkonoš. Nejprve musíme vystoupat k Rýchorské boudě, a pak už se krásně houpeme po hřebenu. V průsmyku Pomezní boudy máme pauzu na oběd. Musíme si trochu odpočinout před tím pruťasem, který nás čeká. Míša už lehce protestuje, ale nálada je fajn. Konečně se dostáváme nad úroveň lesa a otevírají se nám nádherné výhledy do okolí. Počasí je super, jen máme obavu z větru a z toho, kde budeme spát. Nikde totiž není rovný plácek, bez stanu nám bude kosa a navíc to není tak úplně dovolené.
Spaní na Sněžce
Na Sněžku přicházíme poměrně brzy a máme čas se rozkoukat před západem slunce. Ten je samozřejmě famózní. Jako útočiště jsme zvolili místní kapli a doufáme, že nás nikdo nevyhodí. Postupně se k nám přidávají ještě další čtyři holky a je z toho veselý večer. Nakonec se nám spí parádně. Jsme v teple, v suchu a pod ochranou nejvyššího. Ráno vstáváme na východ slunce, ale to se schovává za mrakem. Naštěstí jsme nemuseli vstávat tak brzy jako ostatní turisté, kteří sem šlapali ze spodu. V 8 vyrážíme a nad Obřím dolem procházíme k Luční boudě. Babí léto je v horách úžasné. Zlatavé louky, tmavá rašeliniště a ostré obrysy hor tvoří nezapomenutelné scenérie. Od Luční boudy se napojujeme zpět na červenou a pokračujeme směrem na západ.
Přechod hlavního hřebene
Stezka nás vede po polské straně s výhledy na jezera Malý a Velký Staw. Šlo by se parádně, kdyby někoho nenapadlo „vydláždit“ chodníček z nepravidelných kamenů, které různě čnějí ven. Mnohem lépe by udělali, když by stezku nechali svému osudu. Ve Slezském sedle máme přestávku na kafe, oběd a opalovačku. Je fajn, že jsme tři. Člověk si má s kým povídat, když Míša zrovna spí. Jak už to tak bývá, ze sedla musí člověk opět stoupat, tentokrát na Dívčí a Mužské kameny. Po včerejších 25 km člověk cítí únavu, a tak i menší převýšení dá trochu zabrat. U Sněžných jam obdivujeme skály, velikost kotle, a především obří vysílač. Odtud už je to pohoda. S výhledy na Ještěd a Sněžku se odpojujeme z hlavního hřebene a po cestě scházíme k prameni Labe. Je až neuvěřitelné, jak z polovyschlého čůrku vznikne největší řeka ČR.
Noc s Jeleny
Míša už má toho dost, a tak jde napřed. My s „tetkou“ ještě děláme krátkou zastávku k hotelu Labská bouda a k Labskému vodopádu. Není to nic extra, ale na Česko dobrý. Pak už nám chybí jen pár minut k přístřešku U Čtyř pánů (Pančavská louka). Tady dnes budeme spát, a dokonce jej máme celý pro sebe. Je super, že se nemusíme schovávat před ochránci někde v křoví a spát pod širákem. V tom větru a vlhku by to byla docela krutá noc. Navíc kousek od nás pobíhá několik jelenů v říji. Celou noc se překřikují a zní docela naštvaně. Škoda, že jsme žádné neviděli, kromě pár hnědých skvrn v dáli na louce.
Ráno si užíváme východ slunce zpoza Sněžky a já omylem plaším tetřívka. Opět nám trvá, než se všichni nachystáme a vycházíme až po 9. Jen pár minut chůze a jsme u Vrbatovy boudy, kde se musíme rozdělit. Simča schází dolů do Špindlu a jede domů a my s Míšou pokračujeme na druhou stranu do Jablonce nad Jizerou. Je to docela otrava. Posledních pět km je po asfaltu a navíc musíme spěchat, ať stihneme bus. Nakonec máme ještě rezervu, ale samozřejmě kvůli objížďkám nestíháme přípoj v Železném brodě a do Turnova musíme dojet vlakem. Je nezvyk být zase v civilizaci a hlídat si nošení roušky (COVID), takže rychle dokupujeme zásoby a prcháme do Českého ráje.
Kempování v Českém ráji
Nejprve musíme vystoupat na skalní vyhlídku Hlavatice, ale pak už cesta vede lesem a docela po rovině. Kolem hradu Valdštejn přicházíme do Hruboskalska. V Českém ráji jsme už byli před pár lety a teď se nám z vyhlídky U Lvíčka nabízí skvělý pohled na další část. Pro jistotu ještě koukáme z vyhlídky Na Kapelu, ale pak se vracíme na noc zpět k Lvíčkovi. S pohledem na skalní věže vaříme večeři. Dnes máme konečně změnu, kuskus s masovou konzervou nahradily těstoviny s červenou omáčkou. Tma už je kolem půl 8, takže nás to brzo zahání do stanu. Těšili jsme, že si po včerejších 23 km dneska trochu odpočineme, ale nakonec zjišťujeme, že jsme dnes ušli 24 km.
Další den scházíme do skalního města a prolézáme stezkami mezi věžemi. Nezdá se to, ale s těžkou krosnou je to celkem námaha. U Sfingy závistivě pozorujeme lezce na Egyptské hraně. Doufám, že se nám to taky jednou podaří vylézt. Přes Adamovo lože, kam se s velkými bágly skrz úzké skalní chodby sotva protlačíme, přicházíme k zámku Hrubá skála. Minule jsme nestihli Věžický rybník, tak to musíme napravit. Cesta lesem po červené je docela nezáživná a Míša už zase trochu protestuje. O to je to horší, když zjišťujeme, že „Věžák“ je po celém létě spíše takový kačok, ve kterém se nedá koupat. No alespoň jsme viděli rybník, kde se točil film Jak dostat tatínka do polepšovny.
Spaní s divočáky
Do Vyskeře na bus je to pět km. Máme hodinu času, tak po chvilce neúspěšného stopování jdeme na zdejší vyhlídku u kaple sv. Anny. Kdo by to byl řekl, že odtud uvidíme Ještěd, hrad Trosky a celý Český ráj. Dvěma busy a jedním vlakem se přesouváme do obce Mšeno. V této části naší domoviny se moc nevyznáme, a tak jsme docela překvapeni, že na vlaky společnosti Arriva musíme koupit speciální lístek v jejich prodejně. Je to docela komedie, jak člověk kvůli zpoždění sotva stíhá přesedat a ještě musí řešit, komu zaplatí těch 7 Kč za studentské jízdné. Ve Mšeně na náměstí vyřizujeme vše potřebné k životu. Vodu, potraviny i večeři v hospodě. Na nálepku od Pohlreicha to zrovna není, ale my máme hlad, takže se spokojíme i s málem.
Na noc se musíme schovat někam do lesa za město. Do údolí Debř je to jen 1,5 km. Stan stavíme už za tmy u altánku Muchomůrka. Oproti včerejšku je tu docela živo. V jednom kuse něco padá ze stromu, houká, praská atd. Asi ve tři ráno mě budí dupání a kvičení. Za chvilku se k tomu přidává i chrochtání a mám v tom jasno. Okolo nás běhají ve svahu prasátka. Už jsme dvakrát potkali medvěda, ale toto je pro nás poprvé. Ze stanu nedokážeme poznat, jak jsou daleko, a tak radši nedáváme najevo, že tam jsme, abychom je nepolekali. Asi dvě hodiny běhají různě skrz svahy a jednou se přibližují skoro až k našemu stanu. Nervózně je celou dobu posloucháme a ráno jsme rádi, že jsme vyvázli bez újmy a můžeme vylézt ze stanu.
Tajuplné Kokořínsko
Včera jsme přišli skoro za tmy, takže až dnes zjišťujeme, v jak pěkném lese jsme. Je hustý, plný různých skalek a bez lidí. Jako první máme na programu skalní útvar Pokličky. Pak jdeme podél silnice ke skalnímu hradu a jeskyni Nedamy. Název je opravdu příznačný. Dvě jeskyně vytvořené ve skále, kterými se dá skvěle prolézat a dohromady tvoří jakousi „pevnost“. Škoda, že jsem tady nebyl jako dítě, určitě bych se vyřádil. Následuje hrad Kokořín. Jsme ale oba nějací rozlámaní a moc nám to dnes nešlape, takže na vyhlídku z hradní věže jdu jenom já. Jde pěkně vidět, v jak sevřeném údolí se nacházíme (Kokořínský důl) a nechce se mi pomýšlet na to, že jednou z něj budeme muset vystoupat. Po návštěvě hradu se na chvíli oddělujeme. Chtěl bych jej totiž vyfotit z nějaké vyhlídky, takže se snažím prolézt okolní svahy a něco najít, ale marně.
Spíme jako loupežníci
Společně později pokračujeme napůl pěšky a napůl stopem k rybníku Harasov. Konečně je voda jakžtakž čistá a dá se koupat. Po pauze nás čeká naše oblíbená turistika. Přes obec Kokořín docházíme k loupežnické jeskyni Klemperka, která je vyhloubena ve skále. Musí se k ní vylézt po žebříku a je to paráda. Kde jinde spát, než tady. Na skalní římse děláme pod převisem oheň a přidávají se k nám i dvě holčiny, které se vydaly na dvoudenní procházku s půjčenými kozami. Moc tomu nerozumíme, ale i na půjčování koz se dá postavit business!!!. Člověk si půjčí kozu, vezme ji na procházku a ještě za to zaplatí peníze. Holt v Praze a okolí je asi možné všechno.
Ráno máme pořádné štěstí. Hned první auto, které stopujeme, nám zastaví. Milá paní nás veze až do Prahy, čímž nám ušetří spoustu času i starostí. Vzniklou mezeru vyplňujeme procházkou po Václaváku a Staromáku, kde nám to vychází na orloj. Zpožděným vlakem přejíždíme na Smíchov, kde se předělává autobusové nádraží, takže než najdeme správné nástupiště, bus je pryč. Naštěstí za 20 minut jede další, ale i tak jsme celou cestu podél Vltavy nervózní, jestli stihneme přestup ve Štěchovicích. Povedlo se a po pěti zastávkách vystupujeme na rozcestí Třebsín. Smetanova vyhlídka už je nepřístupná, takže jdeme rovnou na Máj.
Na vyhlídce Máj
Nějak nás ale matou mapy i vyšlapané stezky a jako první se dostáváme na vyhlídku Mařenka. Opravdu je odtud nejkrásnější pohled na Vltavu, ale následná cesta na vyhlídku Máj je peklo. Svahem se drápeme s těžkými batohy a snažíme se najít stezku ve křoví. Nějak nás to po všech těch dnech chození vyčerpává, takže si na vyhlídce musíme dát pořádnou pauzu a užít si krásné pohledy na meandr Vltavy a přehrady Štěchovice a Slapy. Ani dále ale není stezka o moc lepší. Mapy moc neodpovídají realitě, a když se konečně dostáváme na značku, musíme prolézat skrz popadané stromy a houští. Aby toho nebylo málo, trochu si zacházíme a musíme se vracet. Až později zjišťujeme, že turistická značka byla uzavřena, a že už nějakou dobu není udržována.
Nevadí. My už to máme za sebou a jdeme na hráz přehrady Slapy. Je to tu pěkné, ale poslední dva kilometry po hlavní silnici moc ne. Konečně přicházíme ke kapličce Na Rovínku a se svolením místních můžeme rozdělat stan a opéct párek. S ohledem na předpověď počasí a na náš brzký odjezd do Anglie to dnes vypadá na naši poslední noc. Škoda, že už nemáme více času, abychom si prošli okolí a já mohl trochu zavzpomínat na dětská léta, když jsme sem jezdili na chatu. Večer u ohně je fajn a člověku se ani nechce věřit, že má přijít liják.
Praha během koronaviru
Budíme se do deště a pod pergolou se snažíme sbalit mokrý stan. Když šlapeme na bus, daří se nám chytit stopa a máme odvoz do Štěchovic. Sice nás neodvezl daleko, ale aspoň jsme v suchu. Nechceme se kvůli počasí vzdát prohlídky Prahy, takže skrz MHD se dostáváme na Hradčany. Schovat krosny na nádraží by stálo cca 120 Kč a stejně s nimi chodíme celý týden, takže balíme do pláštěnek sebe, bágly a jako dvě paka vyrážíme na prohlídku hlavního města. Je to stejné jako vždy. Pražský hrad, katedrála sv. Víta, Karlův most a Staroměstské náměstí. Tentokrát ale s jedním rozdílem – úplně bez lidí. Žádné parníky, prodejci, umělci, turisti, prostě nic. To se potom nebudeme stačit divit, až ta virová krize přejde v ekonomickou. Chce to ale myslet pozitivně, takže kupujeme oběd v KFC a vyrážíme na vlak domů.
Cesta žlutým vlakem je opět vtipná. Za celou dobu jsme obslouženi jednou, záchody fungují až o dva vagóny vedle a máme skoro půl hodiny zpoždění. Ale teď už je to jedno. Jsme doma a plní zážitků. Teď už zbývá jen vybalit, usušit mokré věci a připravit se na naši životní cestu. Pokud vás zajímají náklady, tak za jízdné jsme dohromady dali 612 Kč (ať žijí studentské slevy) a za jídlo 1550 Kč. Na týdenní trip po Česku plný super zážitků je 1000 Kč/os. parádní cena.
Kam dál?
Naše zážitky z minulé cesty po Česku naleznete ve článku > Tour de ČR <. Chcete-li vědět více o přechodu Krkonoš, podívejte se na tento > článek <. Najdete v něm informace o trase, možnostech spaní i dobrání vody. Lákavý je také přechod > Jeseníků nebo Králického Sněžníku <. A až objevíte krásná místa ČR, vydejte se na > Slovensko <! Zajímavé jsou > Nízké Tatry <, > Vysoké Tatry < nebo > Malá Fatra <. Jako poslední přidáváme > odkaz < na náš velký životní krok, který následoval jen pár dnů po našem tripu po Česku.
Mrkněte na naše video!!!
Trip po Česku nás inspiroval k vytvoření dvou videí. První z nich najdete ve > článku < o Krkonoších a druhou část našeho putování (Český ráj, Kokořínsko a okolí Prahy) jsme umístili zde.
Pro další videa klikněte na náš youtube > kanál <.