Trek podél pobřeží Korsiky

Na Korsiku jezdíme jako průvodci pro CK Alpina docela pravidelně. Nyní máme mezi zájezdy pár dnů volna a vydáváme se objevovat nová místa. Nejprve nás čeká trek okolo nejsevernějšího výběžku Korsiky Cap Corse a později se stopem i po svých přesuneme na pláž Loto, která bývá označována za jednu z top pláží na „ostrově krásy“. Tak neváhejte a vydejte se s námi na trek podél pobřeží Korsiky.

Z Bastie na sever divokým stopem

Naše putování začíná ve městě Bastia, kde v přístavu opouštíme klienty, kteří trajektem a autobusem odjíždějí zpět do ČR. Druhý turnus dorazí až za pět dní, čímž nám vzniká ideální prostor pro objevování míst, kde jsme ještě nebyli. Je po poledni a my po rozpáleném asfaltu šlapeme směrem ven z města. Po 11denním zájezdu na nás dopadá únava a ještě vstřebáváme včerejší plážový večírek. Za posledních pár hodin toho bylo nějak moc, a tak nálada není nejlepší. Záhy se však stane něco, co nám oběma vykouzlí úsměv na tváři.

Asi po dvou minutách stopování nám přistavuje starší paní. Rychle tedy cpeme naše narvané bágly do malé toyoty a vyrážíme směrem na sever. Zatímco nám milá Korsičanka lámanou angličtinou vysvětluje, koho všechno už vzala stopem, řítíme se zatáčkami, jakoby nebylo žádné zítra. Motor pod kapotou řve, gumy kvílejí a my po klikaté pobřežní silnici předjíždíme jedno auto za druhým. Musíme uznat, že na ženskou okolo 50 je to extra výkon a takhle rychle nás ještě asi nikdo nevezl. Kupodivu jsme ze silnice nevyletěli a paní nás vysazuje ve vesnici Santa Severa. Po chvilce stopujeme mladý německý pár, který nás posunuje ještě 5 km do Macinaggia.

Vyrážíme na trek okolo Cap Corse

Macinaggio je malá vesnice na severovýchodě Korsiky. Na to, že tady kdysi přistál korsický hrdina Pasquale Paoli a o pár let později i Napoleon Bonaparte, se tady nic moc neděje. Jeden obchod, který je v neděli stejně zavřený, malý přístav a prázdná restaurace. Pro nás je to ale důležité místo, protože tady začíná trasa okolo nejsevernějšího výběžku Korsiky – Cap Corse. Po chvilce obhlížení tedy nasazujeme krosny a vyrážíme. Nejprve přecházíme místní pláž, a pak už po pobřežní stezce pokračujeme podél moře. Je to docela fajn, trasa se ani moc nevlní, jen je nám horko. Po pěti kilometrech, kdy jedna malá zátoka střídá druhou, se usazujeme v zálivu Cala Genovese. Za dnešní den toho máme docela dost, takže rozděláváme stan na písku a užíváme si koupání v Tyrhénském moři.

Útesy, zátoky a tyrkysové moře

Ráno nám trochu trvá, než si zvykneme na trekovou rutinu. Sice už je to letos asi naše 40. noc ve stanu, ale se zájezdem spí člověk v kempech a to je přeci jen něco jiného. Kolem 9. konečně vyrážíme. Nejprve je trasa trochu nudná, ale jakmile se dostáváme k janovské věži Pointe d Agnello, začíná to být nádhera. Útesy, tyrkysové moře a v něm ostrůvek s majákem Giraglia. Co více si může člověk přát. My využíváme toho, že věž je zachovalá a otevřená, a prolézáme ji od shora až dolů. Zároveň je to pro nás jedinečná možnost se schovat před sluníčkem, které neúnavně peče.

Pozn.: Janovské věže na Korsice kdysi sloužily pro varování ostrovanů před nájezdy pirátů. Z původních 86 jich dnes stojí přibližně 67 a nachází se v různém stavu i přístupnosti.

Od janovské věže pokračujeme do první civilizace na trase – vesnice Barcaggio. Ze schovaného kohoutku na prašném parkovišti dobíráme vodu a pokračujeme do ještě menší vesnice Tollare, kde vaříme oběd a kafe. Je třeba se totiž pořádně posilnit, protože nás čeká pěkné stoupání. Sice se nejedná o žádná velká převýšení, ale jsme tady ve vrcholném létě a v tom horku dá každých 100 výškových metrů pořádně zabrat. Zvláště, když člověk pořád stoupá nahoru a dolů a všechnu vodu si nese na zádech. Konečně se dostáváme k majáku Cap Corse, kde zjišťujeme, že je sídlem vojáků a vstup k němu je omezený. Nám to ale nějak nevadí.

Korsika je krásná ale drsná

Většina turistů se na Korsice vydává po horské cestě GR 20, takže si můžeme vychutnávat samotu. Kdo by tady taky chodil v tom horku. Dokonce i krávy zůstaly na pláži ve vesnici a tak daleko už se jim nechce. Z Cap Corse se stáčíme na západní pobřeží, kde to přestává být legrace. Sice je tu nádherná příroda a výhledy na rozbouřené pobřeží berou dech, ale výstup do 200 výškových metrů nám dává pekelně zabrat a všudypřítomná macchie nám komplikuje život. Všelijaké druhy keřů nám neúnavně drápou ruce i nohy a k tomu nám dochází voda. Přestože jsme jí měli sedm litrů, je to málo. Do cíle našeho treku, malého přístavu Port de Centuri, tedy docházíme dost vyplivnutí a poslední pohledy na vlny jsme si ani moc neužívali.

Stopujeme, neznámo kam

Naštěstí se tu dá v mini krámku koupit vychlazené pití, dobrat v kohoutku voda a za 5 eur máme i oba zmrzlinu. Čáru přes rozpočet nám dělá akorát vybraná pláž, na které se bohužel nedá spát. Nemáme tedy jinou možnost než pokračovat dál a stoupat směrem na vesnici Morsiglia. Cestu nám naštěstí krátí rodina Francouzů. Nemáme žádný plán, takže po chvíli využíváme krátký stop do vesnice Centuri. Je to docela zajímavé. Před chvílí jízda v kufru Espacu s otevřenými zadními dveřmi, teď zase v uzavřeném kufru pick-upu. Svérázní Korsičané se s těmi pravidly opravdu moc nemazlí. Svezení jsou to pěkná, ale pohled do mapy napoví, že jsme se moc neposunuli.

Smířeně šlapeme po asfaltce směrem do sedla Col de la Serra a už počítáme s nocí někde v sedle, když nám v tu chvíli zastavuje mladý pár, který nás odváží zpět na začátek trasy do Macinaggia. Po dvoudenním šlapání nejsme úplně ideální pasažéři do naleštěné Audiny, ale jsme za to rádi. Na Korsice to totiž s hromadnou dopravou není moc slavné, ale zrovna zítra by odtud měl jet autobus do Bastie, kde se můžeme vydat za dalším objevováním.

Když se daří, tak se daří

Noc je strašná. Podél pobřeží se moc volných míst na kempování nenajde, takže člověk musí popojít kousek dál od vesnice na pláž. Ve vichru stavíme stan na jediném rovném plácku mezi mořem a skalkami a doufáme, že bude v písku alespoň trochu držet. Moc to nepomohlo, takže stan nám padá na hlavu, vlny šplouchají hned vedle nás a uvnitř je nesnesitelné vedro. Je to takové přímořské dilema, kdy člověk musí volit mezi horkem a komáry. Když kolem druhé začínáme usínat, přichází skupinka „diskoušků“, kteří pouští muziku do širého okolí. Nechápeme jak, ale todle se nám stává poměrně často.

Ráno jsme pořádně rozlámání a vůbec nic se nám nechce. Kupodivu máme opět štěstí a místo autobusu nás do Bastie odvážejí Němky autem. V plánu bylo si půjčit skútr a vyrazit do krásného města Bonifacio na jihu Korsiky, ale to se snadněji řekne, než udělá. Žádná půjčovna nemá volný skútr a půjčení auta na tři dny vyjde dráž než koupě ojetiny v ČR. Dvě hodiny chodíme po městě, zkoumáme, kombinujeme a vymýšlíme. Autobusem už bychom to na jih nestihli, takže nakonec volíme jinou alternativu a vydáváme se na další trek podél pobřeží Korsiky.

Objevujeme Saint Florent

Za 10 eur přejíždíme busem zpět na západní pobřeží, tentokrát do městečka Saint Florent. Cesta přes sedlo Col de Teghime je plná pěkných výhledů na Bastii a východní pobřeží. Musíme říct, že Korsické Benátky je pro Saint Florent hodně nadsazená přezdívka. Sice tu mají jeden „kanál“ řeky ústící do přístavu, ale to je tak všechno. Kromě malé citadely a davů lidí nic světoborného. Nás však zajímá něco jiného. Většina lidí odsud vyráží lodí na pláž Lotu, která má být údajně nejkrásnější na Korsice. No, však uvidíme.

Trek na pláž Lotu

Asi od nás nečekáte, že vysolíme 30 eur/os. za svezení lodí, když tam můžeme dojít pěšky. Mělo by to být jen 11 kilometrů, takže nic náročného. Dokonce to v mapě vypadá na normální stezku. Je už odpoledne, když opouštíme letoviska u městečka a pouštíme se pobřežní stezkou. Sice není úplně ideální, ale alespoň nějak výrazně nestoupá. Tradičně jsme museli řešit dilema potřeby vody versus váha, takže se oba prohýbáme pod tíhou batohů. Naštěstí jsme si trasu rozdělili, a tak k večeru budujeme tábor u laguny Fiume Buggiu. Po tradiční čínské polívce k večeři jsme nuceni zalézt do stanu, protože nám komáři nedají pokoj. V noci jsme trochu nervózní, jelikož se tady nesmí kempovat, ale co máme dělat, když kemp nikde není a v macchii se spát nedá. Naštěstí nás v noci budí akorát polodivoká prasátka a ne ochránci přírody.

Ranní balení už nám jde lépe a po snídani vyrážíme na 5 km túru podél pobřeží. Ze začátku to jde docela dobře, pak ale musíme jednou brodit přítok řeky do moře a následně začíná stoupání a klesání. Sice je to asi jen do 45 m, ale v tom vedru a s narvaným báglem to dá hrozně zabrat. Alespoň, že výhledy od opuštěného majáku stojí zato. Pořádně se nám uleví, když konečně dorážíme na pláž Lotu. Je opravdu krásná a s bílým pískem vypadá jako v Karibiku, ale přesně podle očekávání je plná lidí, které sem navážejí lodě. Euforie z koupání ale netrvá moc dlouho, protože nám opět chybí voda. Při turistice v 35 ℃ se všemi věcmi na zádech člověk vypotí úplně všechno a každá kapka vody se hodí.

Jak dobrat vodu?

Jak ale dobrat vodu, když jsou všechny prameny vyschlé a nikde není kohoutek? Marně to zkoušíme v plážovém bistru, než se uchylujeme k poslední možné variantě. S petkami plaveme k nejluxusnější jachtě, které kotví kousek od pláže, a jako dvě socky žebráme o vodu. Koukají na nás divně, ale na druhou stranu máme pět litrů vody a nemusíme se dnes vracet do města. Horší je to akorát s návratem na pláž. Kdo by to byl řekl, že s plnými lahvemi se plave hůře než s prázdnými. Je to takový paradox, že člověk buď umře žízní, anebo se utopí při plavání pro vodu.

Opravdu nejkrásnější pláž

Když už jsme zachránění od žízně i utonutí, přesunujeme se kousek dál, kde nejsou lidi. Jako vždy je to nejlepší místo asi kilometr od toho, kde turistické agentury určí, že je to nejlepší. Máme luxusní místo na skalkách, kolem nás nikdo není, moře je teplé a v dáli se pohupují loďky na vlnkách. Dalo by se říct, že je to jedna z nejlepších pláží, kde jsme kdy byli. K večeru se přibližujeme zpět k Saint Florent, abychom další den mohli dvěma stopy dorazit do Bastie, kde končí náš trek podél pobřeží Korsiky. Čeká nás totiž další turnus a nová dobrodružství s  > CK Alpina <.

Kam dál?

O Korsice pro vás připravujeme speciální článek. Mezitím můžete mrknout na další krásná místa > Francie <. V roce 2018 jsme totiž vyrazili starou Astrou na > Cestu kolem Pyrenejského poloostrova < a objevili tak prosluněnou > Provence <, větrnou > Okcitánii <, > Novou Akvitánii < a nechyběla ani malebná > Paříž <.

Mrkněte na naše video!!!

I tentokrát jsme pro vás trek podél pobřeží Korsiky nahráli na youtube. Ve videu najdete záběry ze šlapání okolo Cap Corse i pohledy na krásnou pláž Lotu.

Pro další videa klikněte na náš youtube > kanál <.

Sleduj nás na sociálních sítích