Cesta kolem Pyrenejského poloostrova – druhá část

Je tady druhá část našeho výletu, který od počátku nazýváme Cesta kolem Pyrenejského poloostrova. Stará Astra pořád jede, a tak bez problémů (?) pokračujeme směr Gibraltar, Portugalsko, Španělsko, Francie atd. Neváhejte a ponořte se do našeho dobrodružství.

Tip: pokud neznáte první část našeho příběhu, určitě se na ni > podívejte <.

Nádherný Gibraltar

Naše cesta pokračuje směr Gibraltar. Když člověk vstává brzo ráno, má ve Španělsku výhodu prázdných cest. Na Gibraltar musíme projet britskou celní kontrolou a přes dlouhou letištní dráhu se dostáváme do města. Projíždíme jej celé až k Europa pointu. Protože máme mlhu, jdeme se prvně podívat do centra a čekáme, až se udělá pěkně. Cestou potkáváme naši první opici. Je velká a pěkně rychlá. Městečko má malé náměstí, kde se sjíždí davy turistů. Proslulá Gibraltarská skála je placená a za 5 liber/os. máme základní vstup. Stoupáme přírodním parkem a atmosféru nám trochu kazí staré smradlavé tranzity, ve kterých se vozí líní turisté. Když je mlha pryč, otvírá se nám úžasný výhled a vidíme až na Afriku. Procházíme skywalk, pozorujeme skotačící opice a obcházíme celou skálu. Je to nádhera a určitě to stojí za prohlídku.

Kousek od Gibraltaru je městečko Tarifa, což je nejjižnější bod naší cesty. Je tu pěkné živé centrum a vyplouvají odtud trajekty do Afriky. Prý je město v noci nebezpečné, ale my nocujeme bez úhony u zdejší benzinky. Nedaleko od města je pláž Bolonia s velkou písečnou dunou. Nejlepší prohlídka duny je asi ráno a dopoledne, kdy písek není tolik rozpálený a dá se po něm chodit boso. Odtud přejíždíme do Sevilly. Cestou zastavujeme ve vesnici Arcos de la Frontera, kde zrovna mají slavnostní průvod, při kterém nesou městem velkou sochu Panny Marie. V Seville procházíme Plaza de Espana, budovu univerzity, z venku koukáme na Alcazár a katedrálu. Nevynecháme ani náměstí Plaza Mayor a zespoda obdivujeme turistickou atrakci Setas (má podobu houby).

Více o Seville se dozvíte v našem > článku <.

Portugalsko

V dáli nás láka Portugalsko, a tak k němu po dálnici vyrážíme. Před hranicemi tankujeme levnější benzín, a pak už jen stačí přejet most. Hned pro začátek nás mate systém placení dálnic, kterému snad nerozumí ani Portugalci a dál radši pokračujeme po okreskách. Okolo města Albufeira jsou krásné pláže, které lemují skály. Za zmínku stojí například pláž u jeskyně Xorino, která je celá obehnána skalami a na širé moře se dostáváme jen proplaváním skrz jeskyni. Snad všechny pláže v blízkém okolí jsou pěkné, a pokud člověk překousne ledovou vodu, může obdivovat skalní brány, jeskyně a různá zákoutí. Kdo není tak otužilý, může si počkat na odliv, který má cca 30 m a taky mu nic neuteče.

Hoří nám za zadkem

V létě 2018 trápily Portugalsko silné požáry, a když ležíme na pláži Praia do Castelo, během chvilky se zatahuje a z oblohy padá popel. Chvíli koukáme, jestli Portugalci nezačnou zděšeně utíkat z pláže, ale když oni jsou v klidu, my zůstáváme taky. Naštěstí se nic nestalo. Naši další velkou zastávkou je místo Ponta da Piedade u města Lagos. Opět se jedná o oblast bohatou na skalní útvary a krásné zapadlé pláže. Skály obdivujeme nejprve z vrchu a při odlivu i zespoda. Místo je to nádherné, ale záběry občas kazí nekonečné množství vodních turistů. Pokračujeme na Mys Svatého Vincence u vesnice Sagres. Z 50 m vysokých útesů nadšeně pozorujeme, jak vlny Atlantiku naráží do skal a jakou má moře sílu. V kombinaci se silným větrem má toto místo opravdovou oceánskou atmosféru. Před silným větrem se dá na chvíli schovat do areálu krásného majáku, kde je i muzeum.

Hlavní město Lisabon

Dalo by se říct, že jsme právě nejdál od domova a pomyslně se otáčíme směrem domů. Po západním pobřeží Portugalska tedy vyrážíme na sever a první zastávkou je Lisabon. Opět kvůli parkování volíme strategii brzkého příjezdu, a tak kolem půl 7 přejíždíme most 25. Dubna, který je podobný tomu v San Franciscu. Při parkování se nás opět snaží obrat jeden z místních, který se samozvaně stal správcem veřejného parkoviště. Na ně si člověk musí dávat pozor, protože za každou radu ohledně parkování chtějí euro. Po chvíli dohadování vyrážíme. Lisabon je úchvatný a stojí za to jej navštívit. My máme prohlídku po svých, a tak od náměstí Comércio vycházíme na vyhlídku u výtahu Santa Justa. Okolo hradu sv. Jiří pokračujeme do čtvrti Alfama, kde se kousek od sebe nachází 2 vyhlídky na město a řeku Tejo. Za prohlídku (minimálně zvenčí) stojí kostely Igreja da Graca, Igreja de Sao Vicente a Pantheon.

Chcete vědět o Lisabonu více? Přečtěte si náš > článek <.

Jednou z hlavních atrakcí Lisabonu je cesta tramvají č. 28, která projíždí okolo známých míst, a hlavně úzkými uličkami města. Nám přijde lepší si část trasy projít pěšky než se mačkat v přeplněném malém vagónu. Autem pak přejíždíme do čtvrti Belém, kde obdivujeme klášter Jeronimos, památník objevitelů a Belémskou věž, která je na seznamu dědictví Unesco. My jsme Lisabon stihli obejít za jeden den, ale i když tady člověk bude 5 dnů, se nudit nebude. Kousek od města se nachází nejzápadnější bod pevninské Evropy – mys Cabo da Rocha. Prohlížíme maják, informační památník i výhled z útesů na moře a později vyrážíme podél pobřeží na kilometr vzdálenou pláž Ursa. Na koupání to v těch vlnách a ledovém oceánu moc není, ale pohled na špičatou skálu Ursa a obrovské vlny je úžasný.

Město Porto

Je fajn navštívit i nedaleký hrad u města Sintra, ale ten vynecháváme. Místo toho jedeme na sever do Porta. Cestu nám ale komplikuje déšť, jelikož jsme pořád nevyměnili gumičky od stěračů. Musíme tedy předčasně zastavit a nocovat v autě ve městě Leiria. Historické centrum Porta je úžasné. Nejprve jej vidíme z vyhlídky (GPS: 41°8’17.373″N, 8°36’32.738″W), a pak přes horní část mostu Dom Luís, po které jezdí i metro, přicházíme ke katedrále Sé do Porto. Odtud pokračujem přes nádraží Sao Bento ke kostelu Clérigos, kde je vyhlídková věž. Na informacích zjišťujeme, že je ve městě knihkupectví, kde se natáčel Harry Potter. Za ty peníze a frontu nám to ale nestojí, a tak jen u vchodu nakukujeme dovnitř. Dále procházíme promenády na obou březích řeky Douro a nakonec nahlížíme do vinotéky, kde se prodává to pravé Portské. Byl by to super suvenýr, ale nejlevnější láhev stojí 30 eur.

Zpátky ve Španělsku

Z Porta vede naše cesta do Španělska a první zastávku máme v poutním městě Santiago de Compostela. Během příjezdu vidíme spoustu turistů a namalovaných mušlí a až tady konečně zjišťujeme proč. Ve městě končí cca 8 poutních stezek, které sem přivádějí poutníky z různých stran. Jejich cílem je katedrála, ve které jsou uloženy ostatky jednoho z Ježíšových apoštolů. Uvnitř je také zachovalé Průčelí slávy, na které se stojí zvlášť 4hodinová fronta. My si jdeme rovnou prohlídnout klášter a další kostely. Ze Santiaga jedeme do města A Coruna. Kromě velké Herkulovy věže tady ale nic moc není. Určitě ale stojí za to navštívit pláž Catedrais u města Ribadeo. Bohužel až den před návštěvou zjišťujeme, že pro vstup na pláž je kvůli velkému množství návštěvníků nutná docela složitá internetová rezervace. Navíc je na dalších 5 dnů plno, a tak na pláž tajně pronikáme nehlídanými bočními schody.

Pláž je krásná, můžeme procházet skalními branami a nahlížet do jeskyní. Také koupání ve vlnách a docela teplé vodě stojí za to. Na prohlídku máme ale jen 5 hodin, protože pak přichází příliv a pláž je úplně zalitá vodou. Další den procházíme i centrum Ribadea a nejvíce se nám líbí dva majáky na ostrůvku Pancha. Ve Španělsku jsou dálnice podél pobřeží většinou zadarmo, a tak můžeme rychle pokračovat dál. Procházíme město Gijón, kempujeme nad terasovitou vesnicí Llastres, nechtěně projíždíme centrem Bilbaa a zastavujeme u výběžku Gaztelugatxe. Krátkou procházkou šlapeme ke kostelíku na vrcholu poloostrova, odkud je fajn výhled. Nejlepší pohled je ale ze schované vyhlídky za restaurací u parkoviště. Místo je moc pěkné a bylo i vybráno k natáčení seriálu Hra o trůny.

Prcháme do Francie

Serpentinami se přes zelené kopečky dostáváme do městečka Lekeitio na koupání. Oceán je tady teplý a vlny nejsou tak divoké, tak je to super. Při odlivu se tu dá vyjít i na malý ostrůvek s výhledem. Cestou do Francie se zastavujeme ve městě San Sebastian. Asi by to bylo pěkné, když by všude v ulicích nebyl cítit rozlitý alkohol, moč a kdo ví co ještě. Člověk musí do těch měst chodit odpoledne, až to stihnou uklidit a spláchnout vodou. Rychle tedy vycházíme k soše Ježíše, a pak už ujíždíme do Francie. Čeká nás totiž několik set kilometrů podél západního pobřeží. Starosti nám dělá akorát auto, které začalo samo túrovat motor a má i vyšší spotřebu. Snad to bude i nadále v pohodě.

Bordeaux a La Rochelle – perly Nové Akvitánie

Tady jsou na plážích u oceánu kvůli vlnám dost opatrní, a tak se můžeme koupat jen ve plavčíky vymezeném prostoru. Trochu nás mrzí, že nemáme surf, abychom se mohli vyřádit. Naše další zastávka je ve městě Bordeaux. Přijíždíme v noci a na spaní parkujeme v temné ulici. Asi po hodině spánku nás budí ženský křik, nějaké hlasy, a nakonec přijíždí policajti. Nevíme, co se děje, ale jsme celkem polekaní. Naštěstí se situace uklidnila a my můžeme zase spát. Ráno vyrážíme do centra. Začínáme bazilikou St. Michel a podél vody pokračujeme na náměstí Place de la Bourse. Nedaleko odtud je budova divadla a monument Aux Girondis. Asi nejznámější památkou je katedrála sv. Ondřeje. Je tak velká, že se nám ani nevejde na fotku. Hned vedle je věž Pey Berland, na kterou máme vstup zdarma. Výhled je parádní, celé město máme jako na dlani.

Z Bordeaux podél pobřeží pokračujeme směrem na sever a chceme se vykoupat nedaleko města La Rochelle. Teď už víme, co znamenají v mapě hnědé pruhy na pobřeží. Voda tady při odlivu ustupuje asi půl kilometru do moře a zůstane jen mazlavé bahno. To je teda pobřeží. Někde se člověk kvůli vlnám málem utopí a tady se zase nevykoupe. Naštěstí to trvá jen 6 hodin. Městu La Rochelle dominují 3 historické věže, do kterých je zase pro občany EU do 26 let neplacený vstup. My nemáme moc času, ale stíháme aspoň jednu a je to fajn. Další dny bychom se rádi koupali v oceánu, ale počasí nám moc nepřeje. Buď je chladný vzduch, nebo voda, a tak se jen ve vlnách párkrát rychle namočíme a jdeme se schovat do improvizovaného větrolamu. Když to není na koupání, tak vyrážíme do měst.

Tip: pokud chcete o Bordeaux a La Rochelle vědět více, sledujte náš web. Již brzy o těchto místech vydáme samostatný článek.

Tajemná Bretagne

Cestou máme Nantes, které je branou do Bretagne. Mají tady pěkný zámek,  na jehož boku je postavená klouzačka.  Na Nantes je super, že městem vede zelená čára, kterou když člověk sleduje, tak ho dovede k nejdůležitějším památkám. Nás tak vede k Tour de Bretagne, odkud zase vidíme celé město. Vstupné je jedno euro a nahoru nás vyvezl výtah. Poslední zastávkou ve městě je ostrov uprostřed řeky Loiry. V bývalých docích procházíme kolem velkých žlutých jeřábů, pozorujeme válečnou loď a muzeum Julese Verna, ze kterého vychází obrovský robotický slon. Druhým městem, které navštěvujeme, je Rennes. Stejně jako v Nantes, i tady mají typické Bretagneské domy z tmavého kamene. Krom toho je tu katedrála, pěkná budova parlamentu a ulice, ve kterých stojí domy jako ze středověku. Jsou barevné a dost nakřivo.

Měst máme dost a teď zase trocha přírody. Přijíždíme na mys Fréhel a parkujeme kousek od majáku. Kontrast barev je tu naprosto úžasný. Fialový vřes, žluté květiny, modrý oceán, zelená tráva, černé skály a temné nebe. K tomu všemu ještě nádherné pláže a výhledy z útesů. Celý mys se dá obejít po chodníčkách a na konci je maják. Ještě nemáme dost, a tak od majáku jdeme asi 4,5 km k pevnosti. Cestou zpět vidíme malý požár, je to již třetí za celou dovolenou. Kvůli času a peněz se pomalu začínáme vracet směrem domů. Na chvilku děláme zastávku ve městě Saint Malo, obcházíme centrum po hradbách, a pak konečně vyrážíme k Mont St. Michel.

Mont Saint Michel

Tady už to není jako kdysi, že by si člověk musel hlídat příliv a odliv, aby se dostal bezpečně z ostrova zpět. Dneska zaparkujete na obrovském parkovišti a autobusy vás po mostě dovezou až ke vstupu do opatství. My nechceme platit parkovné, takže auto necháváme ve vesnici Beavuoir a 3 km jdeme pěšky. Dokud je odliv, obcházíme ostrov dokola. Vstup do zátoky se nedoporučuje bez průvodce, ale nám to nepřijde tak nebezpečné. Pak procházíme centrum ostrova mezi obchody se suvenýry, restauracemi a davy lidí až ke gotické katedrále. Ještěže za vstup nemusíme platit, protože uvnitř kláštera toho moc není. Vracíme se na večeři k autu, a pak absolvujeme trasu znovu, abychom vše viděli i za tmy. Rozhodně to stojí za to, vidět horu sv. Michala ve dne i v noci.

Prohlídka Paříže

Další den se dopoledne přesouváme do Paříže a první zastávku děláme ve Versailles. Auto necháváme před městem zdarma v lesíku podél cesty, která vede na dálnici (GPS: 48°47’30.785″N, 2°6’57.665″E). Jdeme se podívat k zámku a zase náhodou zjišťujeme, že pro mlaďochy z EU je vstup zdarma. Procházíme celý zámek, ale do zahrad nám už vstupenka neplatí. Kvůli parkování necháváme náš základní tábor ve Versailles a do centra Paříže dojíždíme vlakem. Počasí nám moc nepřeje, a tak musíme návštěvu centra rozvrhnout na další dva dny. Hned první den cestování MHD nás překvapuje, že jednodenní lístek je opravdu jen na den a ne na 24 hodin. Ještě k tomu nasedáme na jiný vlak a do centra jedeme 1,5 místo 0,5 h. To je teda pěkný start.

Sice není moc hezky, ale i tak stíháme během odpoledne projít katedrálu Notre-Dame, Pantheón, zahrady Lucemburského paláce, muzeum Louvre, Vítězný oblouk a moderní čtvrť La Défense. Je super, že spoustu vstupů nemusíme platit. Na večer ještě jedeme k bazilice Sacré-Coeur. Už se stmívá a my máme výhled na noční Paříž. Nádherným překvapením je pro nás to, když se v 9 večer rozbliká osvícená Eiffelovka. Před návratem k autu ještě procházíme ulicí Boulevard de Clichy ke kabaretu Moulin Rouge. Představovali jsme si to trochu jinak. Je tady spousta erotických obchodů, barů, podivných individuí a lehkých slečen. Zážitek zajímavý, ale žádná romantika.

Jdeme na Eiffelovku

Další den vstáváme už v 7 a tentokrát jedeme do centra správným vlakem a se správným lístkem. Naším hlavním cílem je dnes Eiffelovka. Ve frontě stojíme mezi prvními a poprvé u kontroly objevují, že s sebou nosíme kapesní nožík. Musíme ho tedy schovat v parku. Škoda, že jsme neschovali i sklenici marmelády, která taky neprošla kontrolou. Teď budeme svačit suchý toasťák. Veškeré chmury nás ihned přechází, když stojíme pod nohami věže a koukáme nahoru. Je to nádhera a nemůžeme se dočkat, až po schodech začneme stoupat vzhůru. Nejprve obdivujeme první dvě patra a do třetího vyjíždíme výtahem. Samozřejmě je to nahoře úžasné a ani hodina kochání nám nestačí. Musíme ale jít, protože dnes máme opět nabitý program.

Z Eiffelovky jdeme k nedaleké Invalidovně. Zase máme vstup zadarmo, nahlížíme do katedrály s hrobkou Napoleona a procházíme muzea. Pak jdeme přes náměstí Place de la Concorde znovu do muzea Louvre, protože včera jsme si nestihli všechno projít. Člověk by tu mohl strávit týden a stejně by si nestihl důkladně prohlédnout vše. Na Míšu leze nějaká chřipka, ale my musíme vydržet až do setmění. Chceme totiž vidět blikající Eiffelovku z parku Champ-de-Mars. Zážitek je to nádherný, jen atmosféru trochu kazí prodejci suvenýrů a předraženého alkoholu. Doslova nám cpou do obličeje lahev vína, která je 3x dražší než v obchodě. Plní zážitků, se vracíme na noc do auta a připravujeme se na odjezd domů. Chudák Míša je na tom po celodenním chození s nemocí tak zle, že ji musím poponášet na zádech.

Cesta domů

Z Paříže vyjíždíme kolem 10. dopoledne a čeká nás pořádná štreka po neplacených úsecích. Na chvilinku se zastavujeme ve městě Metz a obdivujeme obrovskou katedrálu. Jinak celý den jedeme a kolem 2. ráno parkujeme v německém Norimberku. Po dvou hodinách spánku Míša cítí, jak se otevírají dveře. Já jsem úplně mrtvý, takže otevírá oči a tuhne strachy. Do auta nám totiž vlezl černoch v domnění, že tam máme něco zajímavého. Naštěstí je taky polekaný, sedá na kolo a peláší pryč. Já znám historku jenom z vyprávění, po celodenním řízení jsem byl moc unavený na to, aby mě něco vzbudilo. Dopoledne rychle procházíme centrum města a po obědě odjíždíme.

Cestu domů nám zpestřují srny, kočky, žáby, zajíc a bahno na silnici, bouřka i vytrvalý déšť a jeden ochotný pán, který nám po dvou měsících vyměnil stěrače (ano, opravdu jsem byl tehdy tak neschopný a ani teď to není o moc lepší). Do Havířova přijíždíme v půl druhé ráno a je to náročné. Najednou máme kolem sebe čtyři stěny, spíme v posteli a voda na kafe je uvařená lusknutím prstu. Bylo to pro nás poprvé, co jsme byli tak dlouho pryč z domu a je těžké si zase zvyknout. Navíc nám ještě úplně nedochází, jaké jsme měli štěstí, že stará Astra z roku 1996, která poslední roky spíše stála, než jezdila, dokázala ujet 10 442 km bez velkých problémů. Kdyby se totiž něco stalo, ani jeden z nás by to neuměl opravit :D. Průměrnou spotřebu jsme měli taky krásnou, cca 6,4 l/100 km.

Náklady závěrem

Na našich cestách se vždy snažíme šetřit. Jídlo vozíme svoje nebo pořád dokola jíme těstoviny s červenou omáčkou (protože protlak a těstoviny v zahraničí jsou taky skoro zadarmo), za vstupy moc neutrácíme, jezdíme po neplacených silnicích apod. Myslíme, že i teď se nám to povedlo. Nejdražší položkou byl benzín, za který jsme utratili asi 24 000 Kč. Základní zdravotní pojištění na 2 měsíce stálo pro nás oba 1200 Kč, za dárky a suvenýry jsme dali 1000 Kč, vstupy a jízdenky nás stály 4600 Kč a projedli jsme nějakých 7500 Kč. Celkem za oba to tedy dělá 38 300 Kč. Ceny jsou zaokrouhleny. Samozřejmě za celým výletem byla spousta práce a odříkání. Hodně času jsme strávili plánováním, sháněním potřebných věcí a vymýšlením celé akce. Všechno ale stálo za to a my jsme si to pořádně užili.

Kam dál?

O většině zmíněných míst jsme pro vás připravili samostatné články, abyste měli přístup k zajímavým informacím o tom, jak dané místo poznat, kde zaparkovat nebo na co si dát pozor. S námi tedy můžete objevit nejkrásnější místa > Portugalska < nebo > severního pobřeží Španělska <.  Z Portugalska jsme vytvořili také samostatný článek o > Lisabonu <, ve kterém popisujeme jeho nejzajímavější památky. Z Francie jsme pro vás připravili zajímavé články o nejkrásnějších památkách > Paříže <, o opatství > Mont Saint Michel < nebo o krásných městech > Bordeaux a La Rochelle <. Pokud vás baví naše roadtripy, přečtěte si článek o tom, jak jsme poprvé vyjeli do > Norska <, o naší dobrodružné cestě na > Balkán < nebo o roadtripu do nedalekého > Rakouska <. Zajímavý je také náš > roadtrip do Chorvatska <!

Mrkněte na naše video!

Cesta kolem Pyrenejského poloostrova nás inspirovala natolik, že jsme z ní vytvořili naše první video. Záběry jsou naprosto amatérské a kvalitu ještě zhoršil foťák, o kterém jsme nevěděli, že neumí natáčet. I tak ale video nabízí spoustu pěkných momentů, poutavý příběh a určitě vás inspiruje k nějaké cestě.

Pro další videa klikněte na náš youtube > kanál <.

Sleduj nás na sociálních sítích