Přechod Nízkých Tater aneb naše poprvé

Byl červenec roku 2015. Kdo by řekl, že už je to pět let co jsme se poprvé odhodlali sami vyrazit na přechod hor do Nízkých Tater. Pro Míšu to byla naprostá premiéra, za to Kuba už za sebou pár přechodů měl. Tentokrát to, ale bylo jiné, neboť jsme se museli spoléhat pouze sami na sebe. Protože jsme neměli peníze na vlastní vybavení, skoro všechno jsme si museli po rodině půjčit. Míša neměla ani pořádný batoh a ze skříně vyhrabala staré pohorky.  Tak jsme s dobrou náladou vyrazili na cestu, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká.

Pro toho, kdo má rád praktické tipy a rady jsme připravili na konci článku několik užitečných informací. Dovíte se délky a trasy jednotlivých etap, možnosti ubytování i stravování.

Časová osa 

1. Den – Telgárt → útulna Andrejcová (↑ 1240 m ↓ 700 m, 15,5 km ), přes vrchol Kraľova hoľa (1946m), po červené značce
2. Den – Andrejcova útulna → útulna Ramža (↑ 1000 m ↓ 1600 m, 19,5 km), přes vrchol Zadná hoľa, po červené značce
3. Den – Ramža → Čertovice (↑ 310 m ↓ 340 m, 7 km), po červené značce

Nízké Tatry aneb naše poprvé

Já už za sebou pár kratších treků měl, ale pro Míšu to měl být první pořádný přechod. Vstáváme ve 2:15, abychom stihli noční vlak z Ostravy do Popradu. Zpáteční jízdenku máme koupenou jen do Ružomberoku, takže značnou část cesty jedem na černo. Pro jistotu tuto skutečnost Míše neříkám, ať není zbytečně nervózní. Nikdo nás nechytil a v Popradu máme dost času na přestup. Dáváme kafe a cáráme po městě, kde není skoro nic. Naše dobrodružství začíná už na autobusovém nádraží. Cesta busem do Telgártu trvá hodinku a moc spojů tady přes den nejede. Je úspěch, když tu člověk po půldenním cestování vystupuje před polednem. Konečně můžeme začít šlapat.

A už vycházíme

Radost nás přejde hned po pár set metrech, protože nástup po červené na Hřebenovku je opravdu výživný. Je potřeba vystoupat 1000 výškových m na majestátnou Kráľovu hoľu. Cesta od rozcestníku vede nejprve lesem, poté se prodírá houštím pod elektrickým vedením až na louku, ze které už je vidět vrchol. Můj mega batoh mi dává docela zabrat. Aby taky ne, když tahám jídlo pro dva na šest dnů. Plány jsou totiž velké – přejít celý hřeben Nízkých Tater, a když to půjde, tak přes Velkou Fatru dojít do Ružomberoku.

Funíme, ale i se zátěží šlapeme podle časů, které jsou uvedeny na rozcestníku. Na Slovensku totiž všechno měří v hodinách, místo v kilometrech. Těsně před vrcholem se dělá mlha, začíná mírně pršet a dost fouká. Na chvilku dáváme pauzu v přístřešku pod vysílačem. Vítr fouká i přes dveře, takže pro promočené turisty to není na velké vysedávání. To je teda pro Míšu moc pěkné seznámení s krásami přechodů. Hlavně nedat na sobě nic znát, tvářit se, že todle je naprosto v pořádku a pokračovat dál, říkám si.

Konečně na hřebeni

Po hřebeni se tedy houpeme až k cíli naší dnešní etapy. Tato část trasy je dobře zvládnutelná i za špatného počasí. Za běžné viditelnosti je to ale krásná procházka po loukách s výhledy na celé Tatry. Hnáni mlhou jsme u útulny Andrejcová docela rychle. Nyní už je chatka obhospodařována a dá se koupit něco k pití i na zub. V dolním patře se většinou topí a člověk si může něco uvařit. Na nás zbylo už místo jen nahoře, kde jsou vedle sebe naskládané staré matrace na ležení. Čím dříve člověk přijde, tím lepší flek chytí. Počasí se umoudřilo, takže u ohně děláme večeři, sušíme věci a užíváme si výhledů na Vysoké Tatry. Po 16 km spíme jak zabití a ani není moc zima.

Druhý den

Další den ráno se soukáme do mokrých bot, které neměly šanci uschnout. Chvíli je v nich příšerná zima, ale když se člověk začne rychle hýbat, tak to jde. Z pramene u útulny nabíráme vodu na celý den. Obvykle nám stačí 2 l/os., pokud z ní nevaříme. Dnešním cílem je útulna Ramža.

Trasa vede pořád po červené, nejprve po loukách, později klečí a lesem. V lesních pasážích je dobré sledovat značku, aby člověk náhodou neuhnul na nějakou boční stezku. Počasí nám přeje, škoda, že dnes nejsou takové výhledy. Celkově nám přijde tato část treku nejméně zajímavá, a možná proto tu potkáte nejmíň lidí. Také je docela zvlněná a moc neutíká. Na druhou stranu má lesní porost své výhody, je možné vykonat potřebu tzv. v kleče v kleči. Na východním hřebenu NT nejsou totiž žádné toalety. Šlapání nám docela utíká a náladu zlepšují borůvky, které jsou všude kolem. Po 19 km jsme v cíli. Dnes jsme dorazili jako první nocležníci a máme právo volby nejlepšího spacího místa.

Na útulně Ramža

Někteří si tuto etapu protahují až do sedla Čertovica, aby měli náskok na další den. V sedle se dá postavit stan, jsou tam restaurace a možnosti ubytování. My s sebou stan netaháme a platit za ubytování se nám nechce. Útulna Ramža je o dost menší, a také jsou v ní kamna plus nouzové nádobí. Uvnitř jsou dřevěné lavice, jako poschoďové postele, takže lidí se vleze dost. Před útulnou je ohniště, kde se dá taky posedět. V okolí najdete i pěkné místo na stan, kdyby bylo uvnitř plno. V době naší návštěvy chatka nebyla obsluhována, takže jídlo musí mít člověk své. To pro nás s naší zásobou nebyl problém, jen jsme si skočili kousek k prameni pro vodu. Postupně přicházeli další turisti. Po cestě a v útulnách najdete pár podobných nadšenců, co se s vámi rádi pobaví, takže je vždycky trochu legrace. Spát jdem brzo, ať jsme ready na další den.

Počasí nám nepřeje

Je další den a my v 7 ráno vycházíme do deště a mlhy. Čeká nás nejtěžší etapa přes nejvyšší vrchol NT Ďumbier (2043 m n.m.) až k útulně Ďurková. S pláštěnkama šustíme lesem, ve kterém není nic vidět. Díky vysoké trávě a borůvčí jsme od pasu dolů stejně promočení. Občas je porost nižší a člověk si oblečení trochu zahřeje, ale poté zase následuje ledové osvěžení. Ani nezáleží na tom, jak dobré boty máte, stejně vám do nich nateče vrchem. S rybníky v botách pokračujem dál a doufáme v lepší zítřky. Jak tak koukáme pořád na stezku, ztrácíme značku. V té době jsme ani jeden neměli pořádně chytrý telefon, který by nám ukázal naší přibližnou polohu. Takže jako za starých časů hezky s papírovou mapou přemýšlíme, kde jsme zrovna mohli být a kde se stala chyba. Odhadujem přibližný směr a po pěšinkách v borůvčí docházíme nad sjezdovku.

Přicházíme na Čertovici

V dálce je slyšet hluk aut, takže je jasné, že jsme kousek od Čertovice. Scházíme dolů a Míšu strašně bolí koleno a vypadá, že skoro nedojde. Konečně jsme v sedle. Cesta z Ramži sem je dlouhá asi 7 km, ale nám to přišlo jako věčnost. Předpověď na další dny je jasná, nic jiného než intenzivní déšť. Přechod tedy končíme a jedem domů. To se ale snadněji říká, než dělá. Bus tu projíždí pomalu jednou za den a mokré stopaře do auta nikdo nechce. Naštěstí my bus ještě stíháme a sjíždíme do Banské Bystrice, odkud pokračujem domů. Zdolat jenom půlku Tater je pro nás hořké zklamání, ale nemělo smysl pokračovat dál. Určitě víme, že se sem zas vrátíme.

O přechodu druhé půlky Nízkých Tater si můžete přečíst v tomto > článku < 

Praktické informace 

Trasa

Přechod celých Nízkých Tater (Telgárt – Donovaly) má cca 92 km. Trasu je ideální rozdělit do 4 dnů (při opačném směru jsou samozřejmě převýšení obráceně):

1. Den: Telgárt → útulna Andrejcová (↑ 1250 m ↓ 700 m; 15,5 km), přes vrchol Kraľova hoľa (1946m)
2. Den: útulna Andrejcová → útulna Ramža (↑ 1000 m ↓ 1150 m; 19,5 km), tento den je možné protáhnout až do sedla Čertovica + (↑ 300 m ↓ 350 m; 7 km)
3. Den: Ramža → útulna Ďurková (↑ 2250 m ↓ 1900 m; 32,5 km), přes vrchol Ďumbier
4. Den: útulna Ďurková → Donovaly (↑ 1250 m ↓ 1900 m; 27 km)

Je možné rozdělit trasu také na 5 dnů, kdy třetí den bude odpočinkový: Ramža → Chata M. R. Štefánika (↑ 1000 m ↓ 550 m; 15 km)

Východní část NT (Telgárt – Čertovica) je méně navštěvovaná a nepotkáte zde tolik lidí. Na této části trasy je pouze jedna možnost občerstvení (útulna Andrejcová). Některé úseky mohou být lehce nepřehledné. Západní polovina (Čertovica – Donovaly) je na výhledy mnohem zajímavější a také navštěvovanější. Nejvíce „turistů“ potkáte okolo Chopoku kde se vyvezli lanovkou a odkud vyrážejí „zdolat“ nejvyšší vrchol NT Ďumbier. Zároveň je zde více možností na občerstvení/ubytování (Chata M. R. Štefánika, Hotel Rotunda a občerstvení u horní stanice Lanovky na Chopok, útulna Ďurková). Přechodářů ale cestou potkáte také dostatek.

Doprava

Do Telgártu se asi nejlépe dostanete autobusem z Popradu, který ale nejezdí moc často. Poprad je dobře dostupný vlakem z ČR.

Na Donovaly jezdí autobusy častěji, buď z Ružomberoku nebo z Banské Bystrice. Obě města jsou z ČR v pohodě dostupná vlakem, Ružomberok o něco lépe.

Ubytování a stravování

Útulny: 

• Andrejcová (zdarma, možnost občerstvení), 
• Ramža (zdarma), 
• Ďurková (za nás cca 2,5 eur/os., nyní 7 eur, možnost občerstvení), 
• přístřešek Hiadeľské sedlo (zdarma),

u všech zmíněných je možnost dobrání vody ze studánky.

Chaty: 

• > Chata M. R. Štefánika < (21 eur/os. se snídaní),
• > Kamenná chata pod Chopkom < (18-35 eur se snídaní), 
• Hotel Rotunda – pro náročné (cca 70 eur/os.), 

na všech chatách je nabízeno občerstvení.

Kam dál?

Z Donoval můžete po červené plynule navázat na hřeben > Velké Fatry <. Při opačném směru to z Telgártu není daleko do Slovenského ráje. Pokud vás lákají tůry po žebřících nad korytami řek, skalní výhledy nebo i ferrata, pak je to ideální místo pro vás. A kdo by toho neměl dost, může se vydat do > Vysokých Tater <, na které člověk vidí po celou dobu treku. Obzvlášť pěkná je jejich > západní část <. Na přechody je vhodná také > Malá Fatra <.

Sleduj nás na sociálních sítích