Roadtrip do Norska

Byl rok 2017, když jsme se rozhodli vyrazit na náš první roadtrip. Neměli jsme vůbec žádné zkušenosti s cestováním do zahraničí po vlastí ose, ani s řízením auta do tak vzdálených míst. Aby byla větší legrace, přidal se k nám i kámoš Víťa, se kterým se oba s Míšou dobře známe. Důležitým členem týmu byl taky proto, že měl relativně nové auto, které chtěl projet na pořádném výletě. Nějak jsme dali hlavy dohromady, Míša našla zajímavá místa, Víťa připravil auto a já dal dohromady plán na roadtrip do Norska, během kterého ale projedeme i několik dalších zemí.

Konečně vyrážíme

Je neděle a my ve dvě hodiny ráno po týdnu nekonečného balení, vymýšlení a shánění konečně vyrážíme. Auto je narvané až po střechu a už teď máme hodinu zpoždění. V Norsku je pro nás dost draho, a tak táhneme jídlo pro tři lidi na cca 18 dní. Zatím ještě nemáme moc zkušeností, takže nám připadá jako skvělý nápad, vzít si s sebou čtyři plné kanystry benzínu, abychom ušetřili. Našim prvotním cílem je dánský přístav Hirtshals. Cesta jde docela v pohodě. Z Ostravy jsme za chvilku v Polsku a po prázdné dálnici pokračujeme až do Berlína, kde v 8 ráno děláme  první plánovanou zastávku. Je to po cestě, tak proč se sem nepodívat, když tady ani jeden z nás nebyl.

Prohlídka Berlína

Parkujeme zdarma na okraji města, za 20 eur kupujeme celodenní lístek pro všechny na MHD a vyrážíme do centra. Jsme trochu limitováni odjezdem trajektu, a tak máme čas jen na to nejzajímavější. Procházíme tedy Braniborskou bránou, pokračujeme k památníku Vítězství, okolo budovy Říšského sněmu a podél řeky Spree do Lustgarten k Berlínskému dómu. V Treptower parku obhlížíme památníky a nedaleký Oberbaumbrücke. Po obědě už je čas vrátit se k autu a pokračovat dál. Nejprve se táhneme v kolonách, jak už to u Berlína bývá, ale pak je cesta volná a my můžeme svištět až na severní okraj Dánska.

Náš první trajekt

Před nájezdem na trajekt jsme trochu nervózní. Doposud jsme již trajektem samozřejmě cestovali, ale zatím nikdy jako řidiči. Ještě k tomu, když trajekty do Norska jsou několikanásobně větší než trajekty plující na malé chorvatské ostrovy. Nicméně se zvládáme odbavit i nalodit a po nekonečném čekání před půlnocí vyplouváme.  Uvnitř to pořádně houpe, venku fouká tak, že se tam nedá vydržet, takže nezbývá nic jiného, než jízdu prospat. V půl 3 ráno připlouváme do Kristiansandu. Ještě rozespalí se proplétáme nočním městem a za chvilku už frčíme směr sever.

Počáteční dojmy z Norska

Po silnici jedeme skoro sami a úplnou tmou. Okolo nás jsou jen lesy a zřídka projíždíme nějakou vesnicí. Jako nováčci máme strach z pokut, a tak poctivě dodržujeme 80ku na okreskách a všechna další rychlostní omezení. Do nádrže už jsme přelili všech 70 litrů benzínu a odteď vezeme čtyři velké kanystry na benzín úplně zbytečně :D. Po dvou hodinách jízdy uhýbáme na úzkou silničku do hor, kde člověka leccos překvapí. Serpentinami stoupáme vzhůru a opuštěni projíždíme mezi skalami, loukami a velkými balvany. Společnost nám dělají akorát ovce ležící vedle silnice a někdy i uprostřed. Dnes už víme, že je to v zahraničí běžná praxe, ale teď je to pro nás nevídaný zážitek.

Okolo sedmé přijíždíme na malý plácek vedle silnice. Ještě chvíli spíme, než po promáčené louce začínáme stoupat do hor. Netrvá to dlouho a už shlížíme z 900 m výšky na temný Lysefjord. Je to pro nás naprostá novinka a vypadá to nádherně. Jestli jsme doteď měli pochyby o tom, zda někam vyrazit a nezůstat radši doma, tak teď  jsou všechny pryč. Nadšení pokračujeme dále do mraku a deště.  To je to pravé norské počasí, o kterém jsme slyšeli. Nám ale náladu zkazit nemůže. My si totiž užíváme zaseklý balvan mezi dvěma skalami – Kjeragbolten. Sice kvůli mlhy nevidíme díru pod sebou, ale i tak je super tady stát. Cestou zpět trochu bloudíme, ale na druhou stranu vidíme ledovec a pěkný vodopád.

 Nepříjemné prozření

Odpoledne ještě stíháme procházku pěkným městem Stavanger a na noc zajíždíme k pláži. Slunce tady v létě zapadá až kolem 11, tak máme dostatek času na postavení stanu. Ráno se nadšeně vrhám do moře. Venku je 14 stupňů, fouká, ale já (idiot) si vezu šnorchl a brýle, tak přece musím vidět, jak vypadá norský podmořský svět. Asi po pěti sekundách pod hladinou severního moře mi dochází, jaká to byla kravina, a že se v tom bez neoprenu opravdu nedá potápět. Už chápu, proč v té vodě nikdo nebyl. Náladu mi to ale nekazí a nadšeně vyrážíme k Preikestolen.

Impozantní Preikestolen

Nechce se nám platit parkovné, tak auto necháváme v dolíku u cesty a vyrážíme pěšky. K plochému skalnímu bloku to máme asi 4,5 km, což je pro nás hračka. Jen se člověk musí proplétat mezi davy lidí. Je nádherné počasí a my sedíme na hraně skály, cca 600 m nad hladinou moře. K tomu máme super výhledy na okolní hory a celý Lysefjord. S Víťou pak ještě prolézáme skály nahoře nad Preikestolen a oba nás to dost baví. Odpoledne musíme přejet cca 200 km. Norsko je docela velké, a tak to tady není žádná vzdálenost. Jenže když člověk musí překonávat hory, fjordy, trajekty mezi fjordy a tisíce zatáček, zabere to poměrně hodně času. Na druhou stranu jsou to nádherné cesty plné pěkných scenérií a burácejících vodopádů. Západní Norsko je pro milovníky roadtripů opravdovou třešničkou na dortu.

Nepovedený Trolí jazyk

Stát na převislé skále Trolltunga při východu slunce zní jako skvělý nápad. Už tak skvělý není, když člověk kvůli tomu musí vstávat ve tři ráno poté, co do jedné ráno seděl s pivem a kořalkou u ohně. Za tmy a v polospánku jdeme podél přehrady Vetlavatnet. Naším plánem je zkrátit si cestu malou značenou stezkou v mapách.cz, ať nemusíme jít oklikou. U odbočky ignorujeme výstražnou ceduli o lavinách a stoupáme údolím vzhůru. Začíná svítat a my se dostáváme přímo pod poslední skálu. Teď už vidíme, že žádná normální stezka dál nevede a budeme muset nahoru ferratou. Jenže o té nikdo nic nevěděl, takže žádné vybavení s sebou nemáme. Opatrně tedy začínáme lézt po žebřících vzhůru.

Na to, že s tím nikdo z nás nemá zkušenosti, lezeme docela obstojně. Však je to jen žebřík, akorát na skále. Když už jsme skoro na konci a máme pod sebou největší propast, zjišťujeme, že jsou asi tři kramle urvané a bude se muset lézt po holé skále. Chvíli sedíme na skalním balkónku a kocháme se výhledy na zasněžené vrcholky. Já chci strašně dál a jsem ochotný riskovat, ale Míša o tom nechce ani slyšet a musíme to otočit. Zklamaní jdeme tedy zpět. Na trolím jazyku jsme sice nebyli, ale myslím si, že zážitky máme adrenalinovější než všichni návštěvníci. Cestou zpět se musíme okoupat v ledovcových jezírkách, ať to člověka pořádně probere a může si užívat tu krásu okolí.

Jaké jsou naše dny?

Ráno jako první vylézám ze stanu já. Dám vařit čaj, chystám müsli s mlékem k snídani a plánuju program dne. Po chvíli vylézá na pomoc Míša. Jako poslední se pravidelně vykutálí Víťa. Abychom mu to neměli za zlé, sbalí nám aspoň spacáky. I když je Norsko proslulé špatným počasím, my máme krásně a hlavně bez deště. Takto jsme si mohli pohodově projít Údolí čtyř vodopádů (Husedalen), kde člověk v jednom údolí prochází okolo čtyř mohutných vodopádů, z nichž je každý něčím specifický. Neméně krásný je den další, kdy se vydáváme k ledovcovému splazu Briksdalsbreen. Ten se táhne z ledovce Jostedalsbreen, který je největší na pevninské Evropě. Cestou ke splazu jde člověk kolem mohutného vodopádu Kleivafossen, u kterého je ve stříkajících kapičkách vody pravidelně vidět duha.

Nejkrásnější Geirangerfjord

Taky na návštěvu Geirangerfjordu (nejkrásnějšího v Norsku) nám vychází počasí. Už jsme si zvykli na systém > zpoplatněných silnic <, a tak nám nevadí obětovat pár „noků“ za výjezd na vyhlídkový vrchol Dalsnibba.  Z nadmořské výšky 1400 m člověk vidí až dolů do fjordu a na okolní zasněžené vrcholky. Prohlídku Geirangerfjordu jsme vymysleli trochu netradičně. Nepřidáváme se k davům turistů, kteří se plaví loděmi fjordem, ale turisticky stoupáme na vyhlídku (GPS: 62°6’46.070″N, 7°7’41.912″E). Máme celý fjord jako na dlani a jsme tu úplně sami. O to více jsme spokojeni, když jej pak vidíme ještě z druhé strany během jízdy po Orlí cestě.

Kde nocujeme?

Volné kempování v Norsku není vůbec těžké. Jednak je to dovoleno ve stanu i v autě (pokud jste cca 150 m od budovy), a taky má člověk neomezené množství míst, kam se schovat. Nemusíte tak spát přímo na parkovišti u silnice. I to ale může mít své výhody, protože na většině odpočívadel jsou veřejné záchody zdarma a aut v noci moc nejezdí. Jediný „problém“ jsme měli ve zmíněném Geirangerfjordu, kdy se lidem moc nelíbilo, že spíme na úzkém plácku vedle boční cesty a ještě k tomu si děláme oheň, což je v Norsku v létě zakázáno (nevěděli jsme). Nikdo nám ale nic neřekl, jen se na nás nepěkně dívali.

Trolí cesta, Trolí stěna

V Norsku je spousta míst s přívlastkem trolí. Stejně tak i Trolí cesta stoupající několika serpentinami do výšky 700 m a Trolí stěna – nejdelší kolmá stěna v Evropě. My Trolí cestou kvůli nocování projíždíme třikrát a turisticky vycházíme k Trolí stěně. Zase nám přeje počasí a po sněhu se procházíme v kraťasích a krátkém rukávu. Bohužel už nám docházejí české zásoby alkoholu, takže večer nemáme co dělat a jenom se necháváme kousat komáry.

Zato jídla máme pořád dost. Víťa vzal zavařování poctivě, a přestože se zkazilo kuře na paprice a nabobtnalá konzerva se trochu vylila do auta (což jsme zjistili až po pár dnech, takže si umíte představit to aroma), máme pořád spoustu jídla a můžeme si dovolit dva teplé pokrmy denně.  Sice je to už trochu nuda protože se pořád opakuje guláš nebo rajská s těstovinou a játra nebo maso s rýží, ale lepší než nic. O vodu taky není v Norsku nouze, možnost dočepování průzračně čisté vody je skoro pořád.

Výstup na Galdhøpiggen

S Míšou máme rádi nej, takže nejvyšší hora Norska nesmí chybět. Galdhøpiggen (2468 m) je zároveň i nejvyšší horou Skandinávie. Projíždíme přes pěkné městečko Lom, ve kterém najdete krásný fotogenický kostel a autem se dostáváme k chatě Juvashytta do cca 1800 m n. m. Na chvilku se nám otvírá pohled na náš vrchol, ale než přicházíme k ledovci, je zase v mraku. Norové tady udělali výstražnou cedulku o správném navázání i v češtině, ale zvládli jsme to i bez něj. Ledovec je docela malý a člověk ho má za chvilku za sebou. Pak už jen stoupáme po kamenech ostře vzhůru do mraku. Cesta není značená (jen mužíci), šíleně fouká a Míša to chce otočit. Naštěstí se nechá přemluvit a jde ještě kousek. Za chvilku se nám totiž najednou z mlhy vynoří vrchol. Jak je člověk rád, že je zdejší chatka otevřená a může se schovat před větrem. Cesta dolů jde mnohem rychleji, za hoďku a čtvrt jsme u auta.

 Špatná nálada

I nám se občas stane, že člověk vyleze ze stanu špatnou nohou. Zrovna dnes se to povedlo všem. Je zataženo, fouká a my šlapeme podél břehu jezera Gjende. Položeni do svých myšlenek míjíme odbočku a musíme se kus vracet. Od jezera stoupáme prudce do kopce spoře prošlapanou pěšinou k hornímu jezeru Bessvatnet. Míše to dneska nešlape, Víťa naopak chce letět, aby „rozbil únavu“ a já se snažím být někde mezi dvěma mlýnskými kameny. Vylézáme do cca 1400 m a máme nádherné výhledy na obě jezera a okolí. Míšu to ale moc nezajímá. Spíše ji trápí vítr, zima a vidina dalšího stoupání. Je to ale holka šikovná, kousne se a hřeben Besseggen přeběhne jako kdysi Peer Gynt.

Mohutný vodopád Vettisfossen

Už se pomalu začínáme vracet domů, a tak autem překonáváme čím dál tím větší vzdálenosti. Od jezera Gjende objíždíme národní park Jotunheimen až za městečko Ardal. Po včerejší upadlé náladě to dnes není o moc lepší. Počasí je zamračené a ani dnešní šestikilometrová stezka k vodopádu Vettisfossen není moc zajímavá. Jeden z největších volně padajících vodopádů Norska se nám líbí, akorát je trochu schovaný za skálou. Pěkným zpestřením dne je visutý houpající se most nad divokou řekou. My s Víťou jsme z něj nadšení a i Míša si ho pořádně užívá (video pod článkem). Odpoledne nás čeká 300 km přejezd směrem k hlavnímu městu Norska. Celou cestu vyhlížíme soby a losy, ale pořád nic.

Nepovedený den v Oslu

Tak jako ve všech hlavních městech, i v Oslu provoz výrazně houstne. Když jsem Norsko plánoval, už se mi moc nechtělo zkoumat Oslo a nechal jsem jej otevřené s tím, že jako správní cestovatelé nemusíme mít všechno podle plánu a vymyslíme to až na místě. To byla ta největší chyba, kterou jsem mohl udělat. Po zastávce v muzeu Fram na poloostrově Bygdoy, kde nás kromě polárních výprav nejvíce zaujalo virtuální střílení slepic, kroužíme bez pořádné navigace jako troubové skrz centrum a nějak se nemůžeme vymotat z jednosměrek, tunelů atd. Nakonec parkujeme v nejdražší garáži uvnitř centra, rychle kupujeme pečivo a jedeme na okraj města ke skokanským můstkům Holmenkollen. Koukáme na částečný výhled na město a trochu zklamaní odjíždíme v kolonách pryč. Stejně prší, vstup na můstek je placený a v centru se nedá normálně parkovat.

Projíždíme Švédskem

Z Osla se vydáváme směrem na švédské hranice, které překračujeme následující den. Krajina je tady mnohem rovinatější a lidé jsou více podobní nám. Maximální povolená rychlost není tak nízká, častěji se porušují předpisy a pivo má více procent alkoholu. I tak tady ale platí prohibice stejně jako v Norsku a člověk si večery moc nezpestří. Nepočítali jsme, že všechna plánovaná místa v Norsku stihneme projet za 11 dní, a tak máme trochu více času na poflakování. První den se koupeme na poloostrůvku Hammarö ve třetím největším jezeře Evropy – Vänern. Pak procházíme malebné městečko Örebro a další den přejíždíme do Stockholmu.

Stockholm

Ve Stockholmu nejprve maturujeme z parkovacího automatu. Když se nám podaří jej přeprat, vyrážíme do centra. Opět prohlídku nemáme předem připravenou, takže se „ztrácíme“ v uličkách, přecházíme mezi ostrůvky, koukáme na výhledy, na lodě a obdivujeme kostely. Je to velmi pěkné město, postavené na vodě, jen je tu spousta lidí a turistů. Na noc přejíždíme do lesa za město, kde jsme úplně sami a skrz množství hub na zemi nemůžeme normálně chodit od auta do stanu.

Opouštíme Skandinávii

Na náš poslední den ve Skandinávii už nemáme žádný program. Přejíždíme do přístavního města Nynäshamn a necháváme auto za centrem. Procházíme se parkem podél pobřeží. Bylo by to tu docela pěkné, kdyby zrovna nekončila nějaká technopárty a polosfetovaní hipsteři by se nepotáceli ze stanů. Odpoledne už nemáme co dělat, tak si krátíme čas procházkou do města a popíjením piva se sníženým procentem alkoholu. Člověk jich pomalu může vypít, kolik chce a stejně se neopije. V noci nad nás přichází pořádná průtrž mračen a promoká nám celý stan. Škoda, mohlo to ještě jednu noc vydržet.

Plavba přes Balt

V šest ráno balíme promočené věci, vyléváme vodu ze stanu a jedeme do fronty na trajekt. Samozřejmě prší a čekání na nalodění je nekonečné. Na trajektu se usazujeme v silent room (vyplatilo se připlatit si 3 eura/os.) a připravujeme se na 10tihodinovou plavbu. Venku pořádně fouká, kapitán hlásí až šestimetrové vlny a s námi to začíná dost houpat. Zážitková plavba se pomalu začíná měnit v noční můru. Spát nám přes den nejde, všichni jsme úplně zelení a ani do sebe pořádně nemůžeme dostat oběd. Takhle jsme si teda plavbu přes Baltské moře nepředstavovali. Jak jsme nakonec rádi, když vidíme pevninu.

Do přístavu ve Ventspils přijíždíme k večeru a je to pro mě paráda. Loď proplouvá dlouhým koridorem a po obou stranách jsou různé stroje, překladiště a kontejnery. Po výjezdu nás berou celníci jako jediné na prohlídku kvůli drogám a všechny včetně auta musí očuchávat policejní vlčák. Vůbec mu to nezávidíme, když jsme již cca 16 dní na cestě a většina věcí je navlhlých.

Pobaltské republiky

V Lotyšsku nemáme v plánu se nějak zdržet, a tak pokračujeme směrem domů. Cesty jsou rozbité, lesy střídají pole a všude je samá rovina. Průjezdu do Litvy by si člověk skoro nevšiml a ani podle SPZ se nedá orientovat. Lotyšských i litevských aut je v obou zemích skoro stejně. Hodinovou zastávku děláme ve městě Klaipéda. Centrum nás moc nenadchlo, ale přístav je fajn. Skrz kolony plné kamionů objíždíme pás Ruska a překonáváme hranice do Polska. Kousek od nás je Bělověžský prales, který je známý přítomností zubrů, tak proč si neudělat zastávku. Na noc parkujeme vedle silnice uprostřed lesa a chudák Míša celou noc nemůže spát. Okolo nás se totiž ozývají divné zvuky a vše je přisuzováno zubrům.

Proklaté Polsko

Ráno zjišťujeme, že do národního parku je vstup možný pouze s průvodcem, s polským výkladem, se zastávkou u každé kraviny a bez záruky vidění zubrů. A to vše za poměrně vysokou cenu. Radši tedy volíme druhou variantu. Za 5 zlotých/os. jdeme do > obory <, kde vidíme zubry, losy, vlky a další lesní zvířata. Není to sice ve volné přírodě, ale asi si to člověk užije více. Teď už nezbývá nic jiného, než vyrazit domů. V Polsku se to ale snáz řekne, než udělá. Silnice jsou v katastrofálním stavu, plné děr, rychlostní cesty křižují semafory a skrz hustý provoz se nedá normálně předjíždět. Do toho prší a nikdo z nás nemá dobrou náladu z toho, že už se musíme vrátit domů.

Návrat domů

Doma jsme kolem 10. večer. Čeká nás velké vybalování, uklízení a vracení půjčených věcí. Už nikdy neuděláme tu chybu, že povezeme zpátky nevymyté zavařovací sklenice. Dovezli jsme si asi 10 druhů plísně, která už stejně nešla vypláchnout :D. Jinak se výlet velice povedl, sami jsme překvapení, jak to šlo bez problémů a určitě bychom si to jednou rádi zopakovali. Za roadtrip do Norska jsme během 18 dní ujeli cca 6000 km a navštívili 5 zemí.

Kam dál?

Pokud  vás láká navštívit Norsko, přečtěte si > více < o zmíněných místech. Připravili jsme pro vás všechny praktické informace o trasách, parkování i místech na spaní. Z dalších evropských zemí vám můžeme doporučit luxusní > Švýcarsko < nebo > Rumunsko <, které je ideální na přechody hor. Zajímají-li vás naše autovýlety, najdete je v sekci > roadtripy <. Můžete si tak přečíst, jak jsme starou Astrou během dvou měsíců objeli Pyrenejský poloostrov – > první díl <, > druhý díl <, jak jsme vyrazili na > Balkán < nebo jak prolézáme > ferraty Solné komory <. Zajímavý je také náš > roadtrip do Chorvatska < a náš poslední výlet > autem po Skotsku <!

Mrkněte na naše Video!

Chcete vidět, jak probíhal přechod „nebezpečného“ mostu přes řeku Utla? Pak mrkněte na naše video!

Pro další videa klikněte na náš > kanál <

Sleduj nás na sociálních sítích