Roadtrip do Solné komory a okolí Dachsteinu

I přes vládní zmatky, karantény a všechno možné se nám oběma povedlo řádně ukončit VŠ a můžeme se vydat za objevováním světa. Právě jsme měli být jako průvodci v Norsku, ale kvůli korona bubákovi vše padlo a jako náhradní plán volíme Rakousko. Lákají nás především ferraty v oblasti Solné komory, Dachstein a cestou zpátky chceme zvládnout Vídeň. V sobotu dopoledne ještě zkoumáme pokyny k zájezdu do Slovinska a odpoledne už konečně balíme. Z nějakého důvodu jsme oba pod stresem, takže se to neobejde bez hádek. Vůbec si nepřipadám na to, že bych měl celou noc řídit. Naštěstí je to už několikátá cesta autem a člověk už ví, co si sbalit. Navíc plánujeme náš roadtrip do Solné komory a okolí Dachsteinu jen na pár dní, a tak toho není tolik.

Všechno nachystáno, vyrážíme!

Spíme teprve hodinu, když v jednu ráno zvoní budík a my se neochotně přesouváme do studeného auta. Nejedeme ani deset minut, když nás staví policejní hlídka k silniční kontrole. Vše je v pořádku a my můžeme nerušeně pokračovat v jízdě. Jako vždy chceme ušetřit a volíme trasu mimo dálnice. Zároveň chceme dnešní den pořádně využít, takže se snažím osmihodinovou cestu urychlit, což se později vrátí jako bumerang v podobě nehezkých dopisů z Rakouska. Před 9 konečně dorážíme k jezeru Mondsee a vyrážíme na první ferratu Drachenwand (C).

Pro Míšu je to premiéra, takže se trochu bojí. Co mám ale říkat já po celonočním řízení, a hlavně s historickým sedákem a dvěma odsedkami. Možná někdy šetříme až příliš a na nesprávných místech, ale jak se říká … na ferratách se nepadá. Nicméně vrchol zdoláváme docela obstojně, a dokonce jsme překonali i visutý most. Po prudkém sestupu jedeme uvařit oběd k jezeru, kde zjišťujeme, že se nám rozpuštěná rama vylila mezi jídlo, karimatky a všechny věci. Místo super koupání se snažíme ubrousky a toaleťákem vyčistit celé auto a minimalizovat ekologickou stopu. No co, alespoň se mají projíždějící cyklisté na co koukat. Odpoledne už stíháme jen procházku nad jezerem Wolfgangsee a večer jsme rádi, že můžeme jít konečně spát. V kufru Astry to není nic extra pohodlného, ale aspoň jsme chráněni před okolním světem.

Po ferratě soutěskou

Další den máme opět krásně a vyrážíme na ferratu Postalklamm (C/D), která vede nad úzkou soutěskou. Vyšší stupeň obtížnosti je trochu znát, přesto si to oba užíváme. Několikrát překonáváme divokou řeku, jednou dokonce i 1,5 m skokem nad propastí. Já si na závěr dopřávám i lezeckou perličku – krátkou ferratku D/E. Když se stopem vrátíme k autu, vyjíždíme serpentinami placenou silničkou Postalmstrasse a v sedle si dopřáváme „turistiku“ skrz alpské louky po jedné z okružních cest (Rundweg 2). Na večer parkujeme pod ikonickým jezerem Gosausee, které je jedním z výchozích bodů pro výstup na Dachstein. Samozřejmě stíháme procházku, koupání i zapadající slunce, které osvětluje okolní vrcholky.

Zdoláváme Donnerkogel po visutém žebříku

Náš hlavní cíl je ale jiný. Hned ráno vyrážíme zdolat vrchol Grosser Donnerkogel (2050 m). Nejsme přece žádné „béčka“, takže k nástupu na ferratu stoupáme pěšky lesem. Převýšení 650 m nám dává zabrat a naprosto chápeme, proč všichni jezdí lanovkou. Konečně jsme u ferraty Intersport (C/D) a začínáme šplhat nahoru. Ne na dlouho. Po chvilce se totiž zasekáváme ve frontě. Naštěstí se rychle rozpohybuje a po překonání nejtěžšího úseku již zkušeně šplháme k 40metrovému visutému žebříku. Je to paráda houpat se nad propastí a sledovat výhledy do okolí. Odtud je to na vrchol kousek a můžeme se kochat pohledy na Dachstein, jezero Gosausee a nespočet alpských vrcholků.

Já jsem takový neposedný, takže po sestupu ještě nad jezerem prolézám ferratu Laserer alpin Klettersteig. Vypadala docela nenápadně a člověk je překvapený, jak vysoko vyleze. Dnešní noc trávíme už Hallstattského jezera. Výhodou Rakouska je značné množství parkingů s veřejnými záchody, kde se cestovatelé jako my mohou pohodlně vyspat. Je ale třeba dávat pozor na omezení volného kempování viz > článek <. Ovšem v nenápadném autě, jako je stará Astra vás nikdo řešit nebude. V době omezeného cestování se v Rakousku s Čechy roztrhl pytel. Člověk je potká na každém kroku a ani dnešní večer není výjimkou. Je z toho fajn družící párty a spát jdeme až další den.

Utíkáme před bouřkou

Ráno se nám nevstává dobře. Předpověď počasí není kdo ví co, takže abychom zvládli náš plán, musíme makat. Opuštěnou krajinou stoupáme pod ferratu Seewand (D/E). Čekají nás 4 h lezení pořádnou stěnou a vypadá to, že tu budeme úplně sami. Holt je třeba se pořádně připravit na Dachstein. Míše už to fakt jde, takže začínáme bez problémů. Ty přijdou u prvního převisu, který je i trochu navlhlý. Docela s tím bojuje, ale už by byla škoda se vracet. S menšími obavami, co bude dál, pokračujeme vzhůru. Naštěstí je vše pohodové, občas máme i chodící pasáže. Jen to člověku moc neutíká, když leze téměř tisíc výškových metrů. Když už nám chybí jen 100 m nahoru, začíná se až moc přibližovat bouřka, která zatím jen strašila ve vedlejším údolí. Přidáváme do kroku, bleskům unikáme, ale slejváku už ne.

Jak nám přijde vhod horská chata s bio občerstvením. Sestup zpět k autu je prudký, náročný a nekonečný, ale nezničil nás natolik, abychom vynechali večerní prohlídku Hallstattu. Městečko na břehu jezera je moc pěkné, ale označení nejkrásnější vesnice světa je trochu přehnané. Škoda, že máme málo času a počasí není ideální. Okolní atrakce by určitě stály za prohlídku. Jinak noci jsou tady opravdu pohodové. Na parkovištích kempuje tolik lidí, že se člověk vůbec nemusí ničeho bát. Oproti > Balkánu < je to pro nás docela nezvyk.

Jsou kámošky krávy?

Je čtvrtek ráno a my se nemáme kam honit. Prověřujeme Astru výjezdem serpentinami pod vrchol Predigstuhl a mokrým lesem přicházíme pod ferratu. Cestou potkáváme přítulné krávy a neskrýváme vzájemné sympatie. Pro nás z Ostravy je to super atrakce pomazlit se s krávou. Ferrata Mein land dein land (C) začíná v úzké soutěsce uvnitř skály. Je to zajímavá změna, ale člověk je za půl hodinky hotov. Jemně mrholí, Míšu to moc nebaví, takže na krátkou ferratu Leadership (C) jdu sám a M. vyráží turisticky rovnou na vrchol Predigstuhl. Odměnou za trochu námahy jsou nám výhledy na Hallstattské jezero z druhé strany.

Odpoledne přejíždíme k jezeru Grundlsee, kde parkujeme na jediném plácku podél jezera, který není placený. Rychle se jdeme projít do stejnojmenné vesničky, protože nám počasí moc nepřeje. Zbytek dne trávíme skrčení v autě, hrajeme scrabble a popíjíme šampus na oslavu našeho šestiletého výročí. Bohužel se už projevuje všudypřítomná vlhkost. Mokré boty nám v chladném počasí neschnou, do auta jemně zatéká a vše je umocněno parou z vaření, jelikož večeři musíme dělat v kufru. Pořád je ale lepší se trochu mačkat, než nocovat v promočeném stanu.

Psychicky náročné dny

Již před 6 ráno nás budí zvuk motorové pily. Když se s tím člověk sžije (za tu spoustu nocí v autě jsme naučení ignorovat okolí) a usíná, klepe nám na okno chlap z technických služeb, ať odjedeme, protože přímo nad námi kácí stromy. No to je daň za jediné parkoviště zdarma. Bleskurychle přeskládáváme věci z předních sedaček do kufru a odjíždíme bokem. Čeká nás přejezd 60 km a výjezd za 3,3 euro/os. k jezeru Bodensee. Dneska máme jen turistiku. Od jezera stoupáme podél úžasného vodopádu k výše položenému jezeru Hüttensee, kde je i chata. Netrvá to dlouho a jsme u nejvýše položeného jezera v údolí – Obersee.

Jsme mezi prvními turisty a cestou potkváme spoustu alpských černých mloků a kamzíka. Jinak je dnešní den takový bezcílný. Původní plán (vrchol Hochstein) jsme kvůli počasí přehodnotili a šlapeme jen tak do sedla Neualmscharte (2347 m), kde výlet otáčíme a stejnou cestou se vracíme zpět k autu. V něm zůstáváme po zbytek dne, protože opět prší. Jakoby těch pár přeháněk během túry nestačilo. K náladě nepřispívají ani špatné informace ohledně budoucího vývoje zájezdů a hraní scrabblu společně s masovou konzervou k večeři je už taky dost ohraná písnička. Spát jdeme rozmrzelí a v 1000 m n. m. je poměrně zima.

Déšť a zase déšť

Ráno není o moc lepší. Přejíždímě k soutěsce Silberklamm, která je v soukromém vlastnictví a placená. Abychom ušetřili 4,2 eur/os., volíme cestu na okolo k chatě  Silberklammhütte. Vydatně prší a ferraty v tomto počasí nemají smysl. Scházíme do Stříbrné soutěsky (vstupné se vybírá pouze dole), a jelikož se bojíme kasírování, tak jdem soutěskou zpět nahoru a kolem chaty k autu. To byl opravdu výlet za všechny peníze. Nachozené kilometry, promočené boty a soutěska téměř o ničem. S ferratami by to asi bylo jiné. Máme toho plné zuby, tak míříme směr sauna v městečku Ramsau. Ta je ale kvůli kovidu zavřená! Nezbývá nic jiného, než jít za 12 eur/os. na 4 hodiny do bazénu.

Voda je studená, v hale není moc teplo, ale nám to stačí. Občas plaveme, občas koukáme z okna, jak prší, a každou chvilku se chodíme ohřívat do sprch pod teplou vodu. Skoro jako bezdomovci. Ani trochu se nám odtud nechce a už vůbec ne, když musíme hledat místo na spaní. Rakušané si okolí Ramsau pod Dachsteinem pečlivě hlídají a všechny turisty ženou do kempů. Jediný neplacený plácek bez zákazu kempování jsme našli hned vedle fotbalového stadionu. Jasně, jsme téměř v centru a atrakcí pro místní, ale máme kde spát a auto je za chvíli zamlžené tak, že vůbec není vidět dovnitř.

Blíží se lepší zítřky

Jak rád by se člověk probudil do sluncem zalitého dne. Místo toho nás čeká mrholení. Nikam se nehoníme a na túru vycházíme až kolem poledne, kdy je situace lepší. Nejprve nás čeká výživný výstup k chatě Guttenberghaus, odkud pořád v mraku pokračujeme do sedla Gruber Scharte. Konečně po dvou dnech zase nasazujeme sedáky a po rozeklaném hřebeni šplháme ferratou Ramsauer (B/C). Jak je člověk zvyklý na těžší obtížnosti, tak mu to přijde jako turistika a skoro se nejistí. To samozřejmě neplatí pro Míšu, která jako správná žena dodržuje všechna pravidla a při cvakání nevynechá jediné lano. Netrvá to dlouho a sedíme na Scheichenspitze (2667 m). Zpátky do sedla se vracíme zajímavou měsíční krajinou, kde kromě kamzíků a ovcí nikdo není.

Nebyl bych to já, kdybych si zase nedal něco navíc. Sám se vydávám na ferratu Jubiläums steig (D) a dávám si celkem do těla. Už ta kondice není, co bývala. Konečně jsou mraky pryč a člověk má možnost rozhlédnout se po okolí. Pěkné počasí mě nabíjí energií a 1400 výškových metrů sbíhám jako nic. Dokonce ani 5 dnů stejná večeře (masová konzerva s rýží) mi nevadí. Letos se nám nechtělo zavařovat, takže máme buď tento „zázrak“, nebo těstoviny s protlakem a sýrem. K obědu je nejčastěji svačina ve formě chleba s paštikou a na snídani vánočka s marmeládou. Po večeři je třeba se řádně připravit na zítřejší den.

Výstup na Dachstein

Budík v 5 ráno je otřesná věc. Rychle vyjíždíme placenou cestou (20 eur) k dolní stanici lanovky na vrchol Hunerkogel a vycházíme k chatě Dachsteinsüdwandhütte. Tady se naše cesty rozdělují. Já jdu ferratou Anna Klettersteig (D) a Míša to obchází turisticky. Mám docela strach, ať dnes vše stíháme, takže po lanech svištím nahoru a předbíhám první turisty. Čas je celkem slušný – dvě hodiny krátím na 50 min. Společně pokračujeme kluzkým sněhovým polem pod ferratu Johann (D/E). Počasí a výhledy do okolí jsou nádherné. Počáteční převis, po kterém stéká sněhová voda už tak pěkný není. Míša má co dělat a přemýšlí, že to otočí. Naštěstí je to holka statečná a dále už pokračuje v pohodě. Ferrata je sice dlouhá, ale krásná. Především kolmé stěny, kterými se stoupá po kolících.

U chaty Seethalerhütte (2740 m) jsme za 2,5 h (doporučený čas 4 h) a už tušíme, že máme vyhráno. Po ledovci přicházíme stezkou k ferratě Schulter (B), která je jen třešničkou na dortu. Lezení není vůbec náročné, akorát člověka brzdí nezkušení turisté, kteří se vyvezli lanovkou a na todle úplně nemají buňky a kondici. Nám to ale příliš nevadí. My jsme zdolali Hoher Dachstein (2995 m) skrz Super ferratu a nepotřebovali jsme k tomu nic extra. Dva sedáky, dvě odsedky a jeden ferraťák. Nahoře je trochu mlha, ale občasný výhled opravdu stojí za to. Dolů už je to mírně náročné. Béčkovou ferratou, sněhem k horní stanici lanovky, následně lehkou ferratou Hunerscharten (A/B) a ještě suťoviskem. Je toho dost, ale aspoň míjíme sviště, který nemá zábrany a večeří metr od nás.

Unavení, ale šťastní

Právě takto přicházíme po jedenácti hodinách k autu. Tímto ale pro nás dnešek nekončí. Vaříme večeři a chystáme se na přesun do Vídně. Musíme se začít vracet domů, abychom se stihli připravit na vedení zájezdu do Slovinska. Už ale trochu „stárnu“, a tak po necelých třech hodinách jízdy parkujeme na noc u jezera Lunzersee. Jsem jen zvědavý, kdy rakouská policie zpětně ocení můj elán pro lidskou jízdu (pozn. opravdu ocenila) 😀

Jedeme do Vídně

Již po druhé za sebou vstávat v pět není nic příjemného. To je teda dovolená. Nic se ale nedá dělat, chceme se ve Vídni vyhnout ranní špičce. Jelikož jsou v hlavním městě Rakouska různé parkovací zóny, vyhlídli jsme si dopředu parking mezi paneláky za konečnou stanicí metra, dost daleko od centra. Nikde není  žádná cedule o placeném parkování, takže přes aplikaci kupujeme celodenní lístek na MHD za 5,8 eur/os. a vyrážíme metrem do centra. Mě velká města včetně spletitých dopravních sítí hodně baví, všechno je do detailu promyšlené a dá se krásně najít. Prohlídku začínáme klasikou. Od katedrály sv. Štěpána procházíme ke kostelu Peterskirche. Následně jdeme ulicí Kohlmarkt, plnou luxusních obchodů, až ke skromnému Minoritskému kostelu a kolem Burgtheater se dostáváme k radnici. Bohužel nemůžeme až úplně k ní, protože je okolí připravováno na filmový festival.

O moc lépe na tom není ani nedaleká budova parlamentu, kterou zrovna opravují. Jdeme tedy zkouknout budovy muzeí a protější Náměstí hrdinů s císařským palácem Hofburg. Tady už je vše pěkné, jak má být. Super (pro nás) je, že podobně jako v Praze, i ve Vídni vymizeli turisté (korona 2020). Neradi utrácíme za vstupné, takže Klášter kapucínů obhlížíme pouze zvenčí. Stejně rychle procházíme dlouhou tržnici Naschmarkt, kde najdete všechno možné od oblečení až po mořské plody.

Památky přesně pro nás

Hodně se nám líbí budova opery, kostel Karlskirche a fontána Hochstrahlbrunnen. To jsou přesně památky, které můžeme objevovat pouze z venku. Stejně tak i muzeum Belvedere, jehož komplex tvoří dvě pěkné, klasicky vídeňské budovy a zahrady. Procházet zahradami můžeme volně bez nutnosti platit vstupné. To stejné platí i pro zámek Schönbrunn. Bez něj by to prostě nebylo ono. Procházíme dlouhé upravené zahrady a kolem fontány až k obloukové kavárně Gloriette s antickými sloupy a výhledem na město.

Přímé slunce už nás trochu sužuje, a tak se metrem vezeme na opačný konec města na ostrůvek Donauinsel. Tady se mi osobně hodně líbí. Z břehů se dá krásně pozorovat město, řeku a zdejší park je vhodný na piknik. Škoda, že nás tlačí čas. Ještě totiž musíme obejít zábavní park Prater, kde nás chytá bouřka a zastavit se u barevného domu Hundertwasserhaus. Již máme za sebou všechny „must see“ památky a plní zážitků vyrážíme k autu.

Nemilé překvapení

> Vídeň < se nám docela líbila, ale není to úplně náš styl. Budovy a zámky jsou sice honosné, přesto by chtěl člověk trochu něco jiného. Zklamaní jsme o to více, když po příchodu k autu máme za stěračem pochvalu za správné parkování v podobě 36 eur. Bohužel celý okrsek 16 na periferii města, kde stojíme, je jednou velkou parkovací zónou, která je sporadicky označena pouze při vjezdu do okrsku. I když parkoviště bylo značeno jako neplacené, musíme zaplatit a nikdo s tím nic neudělá. To jsme se mohli rovnou dovézt až do centra, nechat to na černo v „modré“ zóně a nemuseli jsme utrácet za jízdné na MHD. Se smíšenými pocity jedeme domů. Po třech špatných odbočeních, několika uzavírkách a pěti hodinách jízdy jsme konečně doma. Čeká nás vybalování, uklízení, praní, a hlavně příprava na zájezd do Slovinska.

Závěrem

Roadtrip do Solné komory a okolí Dachsteinu nám zabral 10 dní a jako vždy jsme toho stihli opravdu hodně. Vylezli jsme 13 ferrat, ujeli 1400 km, prošli hlavní město Rakouska a zažili spoustu dalších věcí. To vše celkově za 7050 Kč. Z této ceny stál 2700 Kč benzín, 1800 Kč jídlo, 1050 Kč mýtné a 1500 Kč vychází na ostatní (bazén, pojištění atd.). K tomu ještě nutno připočítat pokuty za parkování a lidskou jízdu (v době psaní článku 36 + 30 eur). Za tu spoustu zážitků je to docela dobrá cena.

Kam dál?

Pokud  vás láká navštívit Rakousko, přečtěte si > více < o zmíněných místech. Připravili jsme pro vás všechny praktické informace o ferratách, parkování i místech na spaní. Speciálně o Vídni jsme pro vás napsali samostatný > článek <. Zajímají-li vás naše autovýlety, najdete je v sekci > roadtripy <. Přečíst si  můžete, jak jsme autem projeli > Norsko <, > Balkán < nebo jestli se dá ve dvou vydržet dva měsíce v jednom autě na > cestě kolem Pyrenejského poloostrova <. Zajímavý je také náš > roadtrip do Chorvatska < a náš poslední výlet > autem do Skotska <!

Mrkněte na naše Video!

Zajímá vás, jak probíhal náš roadtrip? Mrkněte na naše video!

Pro další videa klikněte na náš > kanál <

Sleduj nás na sociálních sítích